Každá země má trošku jiný přístup, relativně silnou a centralizovanou pozici má systém HTA ve Velké Británii, kde je zdravotnictví financováno z daní (nikoli prostřednictvím zdravotního pojištění). V minulosti byl předmětem velké kritiky a je v současnosti přehodnocován, protože je nefunkční a vytváří nerovný přístup ke zdravotní péči. Tamní Národní zdravotní služba je státním modelem zdravotnictví se všemi jeho neduhy, jako jsou například dlouhé čekací doby na operace, či na přístup do ambulance odborných lékařů. V takovém státním systému je pak nutné regulovat téměř všechno a na konci je pacient, který se nedostane včas k moderní léčbě, mnoho Britů pak vyhledává pomoc v jiných zemích EU. Ostatní země jako například Rakousko nebo Švýcarsko se soustředí převážně na posouzení zdravotní účinnosti a v případě léků uplatňují klasické farmako-ekonomické hodnocení, někdy také označované za „light“ HTA. Kontroverzní kritéria jako QALY či „hranice ochoty platit“ neuplatňují. V USA jsou tyto parametry v nové reformní legislativě prezidenta Obamy dokonce zakázány.