Právě letos uběhne 60 let od zveřejnění první seriózní studie, která dávala do souvislosti úmrtnost a kuřáctví. Konkrétně to bylo ve Velké Británii, kdy mezi kouřícími britskými lékaři zjistili jejich kolegové významný statistický vztah mezi kouřením a výskytem plicních karcinomů a trombóz srdečních tepen. Hlavním poznatkem ale bylo, že kouření zkracuje život průměrně o 10 let. Celá desetiletí jsou tedy veřejnosti známá fakta o škodlivosti kouření, přesto se zdá, že právě u nás se neberou zas až tak vážně. Ve světových statistikách se dospělá populace v kouření a spotřebě alkoholu drží do pátého místa a troufnou ji jen její děti, kteří v konzumaci tzv. legálních drog patří bezkonkurenčně k evropské špičce. Odhady uvádějí, že v 15 ti letech u nás kouří 28 % dívek a 22% chlapců. Takové chování se nevyplatí ani jim, ale ani nám všem, kteří tady žijeme. Zdravotně- ekonomické dopady těchto neřestí jsou obrovské a ročně dosahují až 47,5 miliard korun, ale spíše více. V důsledku kouření u nás umírá 16% lidí nad 30 let věku. Ročně to dělá asi 16 000 zbytečných úmrtí.

Tématu alkoholu a tabáku se věnoval také květnový seminář Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, který si vzal za cíl zjistit, co brání tomu, aby bylo u nás více motivovaných s tímto problémem něco dělat. Pozval si odborníky na slovo vzaté, kteří neuváděli jen čísla popisující realitu, ale také navrhovali opatření ke zmírnění zdravotně-ekonomických dopadů konzumace tabáku a alkoholu, a to jak v oblasti represe a omezování dostupnosti těchto návykových látek, tak také v oblasti prevence a léčby.

Cigarety jsou u nás stále velmi dostupné

Jak poznamenala Doc. Králíková z 1.LF UK „Za méně prodaných cigaret s vyšší daní by stát vybral více peněz“. Většina zahraničních zkušeností totiž naznačuje, že zvýšení ceny krabičky cigaret ovlivňuje jejich spotřebu, a to zejména u mladých lidí, kteří teprve s kouřením začínají a nemají vlastní příjmy. Nabízelo by se tedy řešení zvýšení ceny (ta je u nás u tabáku regulována) prostřednictvím navýšení spotřební daně. Ostatně, aby cigarety byly stejně (ne)dostupné jako v roce 1990, měla by být průměrná cena krabičky někde na 125 Kč. Z navýšené spotřební daně by pak určité procento mohlo být směřováno právě do oblasti prevence a léčby závislosti na tabáku. Pouhá 3% by při dnešním výběru spotřební daně na tabák znamenala další 1,5 miliardy navíc do zdravotního systému. K takovým opatřením a změnám ale vždy chyběla politická vůle.

Vysmívané unifikované obaly krabičky cigaret s odstrašujícími obrázky fungují

Že znechucující obaly odrazují, se přesvědčil i tabákový gigant Phillip Morris, který uzavřel svoji továrnu v Austrálii nedlouho poté, co právě tato země zavedla povinně balit cigarety do obalů z odpudivými obrázky velmi naturalisticky popisujícími dopady kouření na lidské zdraví.
Zákaz reklamy a marketingu
Dalším opatřením, které spolu s vymezením prostor, kde může být tabák, popřípadě i alkohol prodáván je zákaz reklamy a marketingu na kouření, cigarety a alkohol. Tato regulace cílí opět zejména na mladší ročníky. V té souvislosti mi na mysli přišel jinak velmi sympatický mladý muž v hlavní roli nové kriminálky na veřejnoprávní televizi, který když zrovna nepronásleduje pachatele v akčních scénách, tak celý seriál zatím prokouřil.

Nejen represe a omezování nabídky funguje

„Cílem není trestání kuřáků, ale snaha aby přestali kouřit „ ujistila na semináři přítomné kuřáky Daniela Kandilaki z pražského Health Policy Institute, která představila některé příklady motivačních programů ze zahraničí. Ty jsou realizovány nejen zdravotními pojišťovnami, ale také zaměstnavateli, kteří si umí dobře spočítat jaký zaměstnanec se jim dlouhodobě „vyplatí“. Tyto programy jsou velmi různorodé a obsahují nejen (u kuřáků nepopulární) zákazy kouření na pracovišti, ale zejména příspěvky na léčebné a odvykací programy, osobní koučing při odvykání, finanční pobídky ve formě cílových prémii apod. Bonusy a malusy v souvislosti s kouřením a nadměrnou konzumací alkoholu jsou pak celkem běžné u komerčních pojišťoven.

Dostupnost léčby pro motivované

Pro kuřáka, který je motivovaný (ať už z donucení či vlastního rozhodnutí) je klíčová dostupnost léčby. Ta se při porovnání nákladů na léčbu samotnou s náklady na léčbu nemocí spojených s kouřením rozhodně vyplatí, jak v rámci semináře zdůraznila Doc. Králíková. V ČR momentálně fungují desítky center pro odvykání kouření, a zatímco zdravotní pojišťovny většinou hradí odbornou pomoc těchto centrech, nehradí v plné výši léky, které pacientům pomáhají s nežádoucími příznaky odvykání. Některé pojišťovny však dávají svým pojištěncům příspěvky v řádu stovek či tisíců korun (např. Oborová zdravotní pojišťovna až do výše 4000 Kč).

Jak motivovat ty dosud nepřesvědčené?

Se smysluplnou a efektivní motivací ke zdravému způsobu života jsme na tom nedobře v celém systému veřejného zdravotního pojištění, jak ostatně konstatoval také prezident Svazu zdravotních pojišťoven J. Gajdáček. Ten není nastaven k tomu, aby pacienta k něčemu vedl (i když by to bylo dobré pro něho i pro systém). Je to asi proto, že pravidla nastavují v zákonech politici a ti hřeší proti zdravému životnímu stylu stejně, ne-li více než průměrný občan. Navíc je to v zemi, kde hřeší většina, značně politicky neprozřetelné občany (s hlasovacím právem) k čemukoli nutit. Určitá část politického spektra se navíc zaklíná svobodou (včetně svobody huntovat si vlastní tělo).  Že to mnohdy znamená i huntování zdraví ostatních (pasivní kuřáctví) či huntování solidárních rozpočtů, pomíjejí.
Zdravotní pojišťovny jsou rozhodně významnými hráči na poli prevence a motivace ke zdravému životu. Jak ale na semináři konstatoval J Gajdáček, peněz je pomálu a stále se tenčí tím, jak jsou pojišťovny nuceny sahat do rezerv a snižovat objemy financí ve fondech prevence. Přesto pojišťovny mají své programy na podporu zdravého životní stylu, ale podle jeho slov o programy odvykání kouření ze strany pojištěnců nebyl velký zájem. Je třeba se ale ptát, zda to bylo nastavením těchto programů, či nastavením našeho systému solidárního pojištění, kdy je uhrazeno téměř vše, a to bez bonusů či sankcí pro pojištěnce a také bez jakékoli motivace pro lékaře udržet pacienta zdravého či alespoň stabilizovaného v případě chronického onemocnění. V této souvislosti je na místě otázka zda nenastal čas vázat výši zdravotního pojištění (či její část) také na rizikovost chování pacientů a jejich motivaci k péči o vlastní zdraví.
4.6.2014

autor: OZdravotnictví


Další články

Na přehled všech komentářů