V čase okurkové sezóny se na ministerstvu zdravotnictví horečně pracuje na určování dalších nadstandardů zdravotní péče – rozuměj ekonomicky náročnějších variantách zdravotních služeb. Spěchá se, protože ministrem posvěcené nadstandardy by měly platit již od ledna příštího roku a měly by se tak připojit k těm několika málo prvním vlaštovkám z letošního roku v podobě kontaktních čoček, odlehčené sádry, několika očkování a tolik diskutované a neuplatňované volby operatéra.

Na novém seznamu nadstandardů v oblasti léků, zdravotnického materiálu a výkonů pracuje v současné době poměrně široká pracovní komise. V ní jsou zastoupení lékaři, pojišťovny, odboráři, zástupci pacientů, církví, ombudsmana a další. Tito všichni mohou předkládat návrhy na nové nadstandardy s vyčíslením pro pacienta a zároveň diskutovat zda jsou ještě společensky únosné.

Je sympatické, ale chtělo by se říci samozřejmé, že zápisy z jednání této komise jsou volně dostupné na internetu. Zároveň ale transparentnost není úplně dostačující, protože pozorovatel by se měl dozvědět i něco o průběhu jednání a zejména kdo co navrhoval a kdo jak hlasoval. Tím se totiž zmenší prostor pro individuální či skupinový lobbying, který ne vždy může být motivován obecným blahem. Úlevou je, že tentokrát stojí stranou politici ( a některým se to hodně nelíbí a dávají to hlasitě najevo). Zcela jistě si to vynahradí při projednávání v koalici či zdravotním výboru sněmovny.

Práce na nadstandardech ale zdaleka není tím podstatným, na čem by ministerstvo mělo horečně pracovat. Pracovat by se totiž mělo velmi rychle na návrhu standardů péče z hlediska úhrady ze všeobecného zdravotního (ne)pojištění. V době klesajících výběrů pojistného, červených čísel největší pojišťovny a pokračující recese totiž v horizontu dvou tří let zcela vážně hrozí kolaps a ad hoc osekávání zdravotní péče, protože budou chybět peníze. Za tento stav bude plně odpovědná politická reprezentace, která ještě v době krátce před dvanáctou není ochotná hrát s občany férovou hru. Občané by si zasloužili být součástí široké diskuse o tom, na co všechno máme nárok ze všeobecného zdravotního pojištění, a to i přesto, že mnozí stále sní o právu na plně bezplatnou zdravotní péči pro všechny.

O určité pomýlenosti chápání nadstandardů v systému péče svědčí i výrok jednoho z ministerských náměstků když pravil, že model ekonomicky náročnější varianty zdravotních služeb (rozuměj nadstandardů) je jednou z možností jak otevřít cestu novým medicínským technologiím, neboť v současné situaci není ekonomický prostor pro vstup těchto technologií do praxe. Tato věta totiž vystihuje podstatný problém, kdy vše nové je poměřováno pouze cenou a nikoli efektivitou – tedy poměřením nákladů na jedné straně ale také přínosů na straně druhé. Dnešní medicína je do značné míry individualizovaná a to, co pro jednoho by skutečně mohlo být v kategorii zbytného nákladu ( a tudíž nadstandardem), tak pro jiného mohlo být nezbytností.. Medicína kráčí kupředu mílovými kroky a ty kroky něco stojí. Tím, že budeme chtít pozdržet vše nové ale docílíme jen toho, že na to mnozí doplatí svým zdravím.

Ivana Plechatá