Před novou vládou budou stát dlouhodobě neřešené problémy českého zdravotnictví a zdravotního pojištění. Ty se budou stávat palčivější se stárnutím populace a vstupem stále modernějších a nákladnějších technologií. Připomeňme si alespoň některé.
Ani současná koalice nedotáhla do konce systémové řešení tzv. zdravotně sociálního pomezí. Jde o péči především o starší pacienty, kteří nemusí ležet na akutních lůžkách, jejich stav je stabilizovaný, nicméně určitou zdravotní péči potřebují stejně jako služby sociální. Typickým příkladem neřešených problémů jsou rodiny, které dávaly své seniory do léčeben dlouhodobě nemocných po zrušení stokorunových poplatků za hospitalizaci.
Nízké výdaje na zdravotnictví v ČR mají jednu z hlavních příčin v nízkých soukromých výdajích. Podle analýzy volebních programů se většina stran, která má podle průzkumů šanci dostat se do poslanecké sněmovny, přiklání ke zvyšování spoluúčasti. Ať už ve formě nadstandardů či různých poplatků, např. za stravu v nemocnici. Je tedy pravděpodobné, že se po několika letech odmitání a rušení spoluúčasti kormidlo opět otočí o 180 stupňů.
V rámci mezinárodního srovnání české zdravotnictví výrazně pokulhává v oblasti eHealth a digitalizace, které mohou šetřit čas a zvýšit komfort pacientům. Lékaři a nemocnice neumí sdílet informace v digitální podobě. Jen někde funguje elektronické objednávání na vyšetření. Telemedicína, běžná ve vyspělých zemích, u nás existuje zatím jen v plenkách. Elektronický recept bude sice po dlouhém odkladu zaveden v roce 2018, nebude ale obsahovat důležité funkce, např. pro odhalení nežádoucích interakcí.
Co se týče moderních technologií, v Česku již dlouho chybí HTA (Health Technology Assessment). Stručně řečeno, až na některé výjimky u léčiv, u nás neexistuje robustní systém pro hodnocení zdravotnických technologií. Zavádění nových léčebných postupů provází poměrně netransparentní prostředí, kdy nejsou stanovena jasná pravidla pro hodnocení přínosu pro pacienta i ekonomické efektivnosti. To samozřejmě nijak neprospívá inovacím v medicíně a v konečném důsledku to poškozuje pacienty.
Přes hlasitě propagovaný projekt DRG-restart se v roce 2018 stále nedočkáme férových úhrad akutní lůžkové péče. To bude úkol pro novou vládu a bude vyžadovat politickou odvahu. Brzy se zjistí, které nemocnice jsou dlouhodobě přeplácené a které naopak podhodnocené. Náprava bude znamenat, že těm prvním jmenovaným jednoduše úhrady klesnou nebo se budou zvyšovat jen minimálně, aby se dorovnaly úhrady těm podhodnoceným. První skupina nemocnic tak nebude moci uspokojit každoročně se stupňující požadavky na růst platů a mezd personálu. A to znamená riskovat další protesty a výhružky o odchodu lékařů do zahraničí.
Odvahu prosazovat nepopulární, avšak potřebné změny pro dlouhodobou udržitelnost našeho zdravotnictví přejme všem politikům, kteří usednou po volbách do sněmovny nebo do ministerských křesel. A voličům doporučujeme, udělejte si chvíli a přečtěte si volební programy.
Profesionální kampaň na sociálních sítích a náměstích, líbivá slova v médiích a hesla na plakátech ještě neznamenají, že daná politická strana má představu, kam by mělo české zdravotnictví směřovat. Jistě, program se může změnit v cár papíru. Volič pak ale může využít demokratickou vymoženost – zcela svobodně nevhodit hlas té straně, která předvolební sliby nesplnila. A může začít již v letošním říjnu.
10.10.2017autor:
