Nežádoucí a nezamýšlené účinky léků mohou být vážnou hrozbou pro pacienty. To potvrzují zahraniční analýzy (např. Pirmohamed, 2004, Velká Británie) kdy u 18 000 přijatých pacientů k hospitalizací byla u 6,5% příčina v nežádoucích účincích léků. Pokud bychom tuto studii teoreticky přepočetli na české podmínky, znamenalo by to téměř 39 000 hospitalizací a 148 zbytečných úmrtí ročně právě z důvodů chybného předepsání či užívání léčiva. Ze studií je zřejmé, že již při užívání více jak pěti léků současně, nebezpečí nežádoucích interakcí exponenciálně narůstá. V ČR je uváděno, že 15% všech preskripcí léků je s problémy (nevhodně použitý lék vzhledem k diagnóze, chybná dávka, kontraindikace podání vzhledem ke stavu pacienta, těhotenství či kojení, duplicity a multiplicity a až v 45 % právě vzájemné nežádoucí působení léků).

Hlavní odpovědnost za předepisování léků má pochopitelně lékař. Množství léků na českém trhu však rapidně stoupá, firemních obchodovaných názvů léků se stejnou účinnou látku mohou být desítky a někdy i stovky,  a není proto divu, že v současných podmínkách České republiky je pouze nejzávažnějších lékových interakcí 4 314. Ne každá léková interakce je však nežádoucí a špatná (některé se naopak využívají k posílení účinku v léčbě) a pouze lékař může zodpovědně zvážit aktuální stav svého pacienta, míru rizika a přínosů podání léku. Musí být ale velmi dobře informován o všech lécích, které pacient užívá.

Jaké jsou druhy lékových interakcí?

Lék – lék. Tedy když podání jednoho léků zvyšuje či naopak snižuje účinnost toho druhého. Nemusí být vždy na škodu a někdy slouží ke zvýšení léčebného účinku.

Lék – alkohol. Například kombinace léků na tlumení centrální nervové soustavy může způsobit zvýšení tlumícího účinku, či v kombinaci s některými antibiotiky vyvolat křeče v břiše, zvracení a nechutenství.

Lék – potravina či nápoj. Např. mléko, šťáva z grapefruitu či papáji snižuje či přímo blokuje vstřebávání účinné látky ve střevech a může snižovat účinnost léčiva.

Lék – doplněk stravy, byliny. Pozor např. na třezalku tečkovanou a jiné.

Duplicity a multiplicity (více léků se stejnou či velmi blízkou účinnou látkou). Zde je třeba varovat např. před nadměrnými dávkami paracetamolu, který obsahují mnohé volně prodejné léky (Paralen, Panadol, Coldrex apod.) a užívá se při nachlazení, chřipce, teplotě apod. Dohledové orgány několikrát ročně evidují předávkování touto látkou také u malých dětí, kdy maminka chce rychle srazit teplotu dítěte a dá více léků se stejnou účinnou látkou.

Ve všech těchto skupinách může docházet k životu ohrožujícím, klinicky významným či míně významným interakcím.

Co dalšího může účinnost léků ovlivnit?

Genetická dispozice – tedy rychlost metabolismu. V odůvodněných případech může lékař dát doporučení k vyšetření na genetický polymorfismus – lidově řečeno jak rychle či naopak pomalu „spalujeme“ různé látky v těle.  Genetické dispozice mohou ovlivňovat účinek léků ž v řádů desítek procent.

Nejčastějšími terapeutickými skupinami „náchylnými“ k nežádoucí lékové interakci jsou zejména léky na ředění krve (antikoagulancia) tady se nejčastěji zmiňuje warfarin, léky na cukrovku (antidiabetika), na srdeční selhávání (srdeční glykosidy), některá antialergika (nesedativní antihistaminika) či léky na vysoký krevní tlak, včetně tzv. Betablokátorů.

Mezi skupiny pacientů, kteří jsou nejvíce ohroženi nežádoucí lékovou interakcí, jsou psychiatričtí pacienti, senioři, pacienti s chronickým onemocněním či pacienti s více nemocemi.
Co můžeme my jako pacienti udělat, abychom se vyhnuli nebezpečí nežádoucích účinků léků?

  1. Přistupujme obezřetně k užívání volně prodejných léků. Konzultujme s lékárníky jejich užívání a upozorněme je na další léky, byliny či doplňky stravy, které užíváme.
  2. Pravidelně kontrolujme domácí lékárničky a nikdy neužívejme lék, která má prošlou dobu použitelnosti.
  3. Čtěme příbalové informace k lékům a doplňkům stravy, a to i tehdy, když nám lék předepíše lékař.
  4. Předepisuje-li nám lékař nový lék, žádejme kompletní informace o něm a jeho účincích, a to i o těch nežádoucích.
  5. Užíváme-li lék dlouhodobě, podrobujme se pravidelným prohlídkám u lékaře (jen recept nestačí) a informujme ho o všech změnách našeho zdravotního stavu.
  6. Pokud máme více lékařů, dbejme, aby všichni věděli o lécích, které užíváme (napíšeme si je na kartičku, popř. máme-li, do elektronické zdravotní knížky). Při neexistenci elektronického sdílení zdravotních informací a bez toho, abychom to lékaři sdělili či doručili nález, ten nemá většinou šanci dozvědět se o lécích, které nám předepisuje jiný specialista.
  7. Máme-li pochybnosti o lécích, které nám lékař předepisuje, máme právo na druhý názor a konzultaci u jiného lékaře.
  8. Podstupujeme-li alternativní léčbu bylinami či homeopatiky, náš předepisující lékař by o tom měl být informován.

Zdroj: Prezentace Pharmdr. J. Suchopár pro o.s.) Občan (červen 2014), Infolisty SÚKL

24.6.2014

autor:


Další články

Na přehled všech komentářů