Vláda tento týden schválila návrh zákona, kterým se mají zvýšit platby za státní pojištěnce v letech 2019 a 2020. Kromě toho se ministři financí a zdravotnictví již dříve shodli na obdobném zvýšení pro rok 2018, které bude provedeno nařízením vlády. Jinými slovy, ze státního rozpočtu, tedy peněz daňových poplatníků, poputuje do zdravotnictví každý rok cca o 3,5 mld. více. V roce 2020 by celková částka měla činit 77 mld. Kč, oproti cca 66 mld. Kč, které jsou plánovány na letošní rok.

Graf/ilustrační foto

Znamená to dobré i špatné zprávy. Dobrá zpráva je, že zdravotní pojišťovny, nemocnice a lékaři hodně dlouho dopředu vědí, s jakou částkou zhruba mohou počítat pro vyjednávání. Ministerstvu zdravotnictví to pomůže při tvorbě úhradové vyhlášky. V posledních letech se čekalo na výsledky zdlouhavého a zpolitizovaného handrkování celé jaro. O dohodě na více let dopředu si pak všichni mohli jen nechat zdát. To přispěje k určité stabilitě financování systému veřejného zdravotního pojištění. Nesmíme však zapomenout, že tři čtvrtiny jeho příjmů tvoří výběr pojistného a jeho vývoj lze na více let odhadovat jen obtížně.

Další dobrou zprávou je, že přehnané nároky odborů či lékařské komory nebyly vyslyšeny. Jejich požadavky na to, aby stát platil ze stejného vyměřovacího základu, jako platí osoby bez zdanitelných příjmů (z minimální mzdy), by daňové poplatníky přišly na desítky miliard korun ročně. Takové skokové navýšení si ale nemůže Česká republika dovolit, nehledě na to, že do žádného odvětví veřejného sektoru se takto extrémně nepřidává. A peníze např. ve školství by se hodily stejně dobře jako ve zdravotnictví.

Nyní přejděme ke špatným zprávám. Jedná se opět o příslovečné přilévání vody do děravého vědra, ze kterého voda různými otvory vytéká, aniž by došlo k jejich zacelení. Další a další miliardy do zdravotnictví nejsou podmíněny provedením systémových opatření, které naše země nutně potřebuje kvůli stárnutí populace a vstupu neustále nákladnějších technologií do zdravotnictví.

Nikdo navíc nezakrývá, že hlavním účelem je plošné zvýšení platů lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, případně zvýšení příspěvků za směnnost. Pokud se uspokojí tento účel, příliš mnoho peněz na jiné už nezbývá. Třeba na zvýšení kvality péče a komfortu pro pacienty. Na ně se v poslední době vůbec zapomíná. Nebo na zvýšení motivace lékařů, aby se více zapojili do preventivních programů a programů řízené péče či její integrace. Zde Česká republika v mezinárodním srovnání výrazně pokulhává, stejně jako v oblasti eHealth.

Přilít další peníze do zdravotnictví si nyní díky silnému hospodářskému růstu můžeme dovolit. Bohužel, brzy mohou nastat horší časy a nebude z čeho přidávat. Pokud si zdravotnictví navykne na současné nárůsty, budeme čelit obrovským problémům.

2.2.2017

autor:


Další články

Na přehled všech komentářů