Velmi často jsou v souvislosti s kontroverzí domácích porodů zmiňovány špatné zkušenosti matek s porody, které absolvovaly v porodnicích. Stres, bolest, cizí prostědí. Proto je pro ně lákavé rodit doma. Jenže nevýhod je mnoho a rozumím lékařům, proč takové porody nepodporují. Dnes přišla ale shoda a kompromisní řešením – porodní domy. Za to si ministerstvo a ministr zaslouží pochvalu. Za to, že se dokázali dohodnout.

Neřeknu nic nového, když budu řešit důvody, proč jsou domácí porody mezi některými ženami oblíbené. Když se ale na většinu těch důvodů podíváme, týkají se negtiv druhé varianty, tj. porodu v nemocnici. Ten může být rozhodně pro někoho stresující. Respektive  pro kohokoliv. Vždy bude záležet na konkrétních okolnostech a personálu. No ale je snad řešením otočit se zády k doktorům a spoléhat se výhradně na porodní asistentky, které neprocházejí tak dlohou, důkladnou a  vysoce odbornou přípravou jako atestovaní lékaři?

Porodníci studují 6 let medicínu. Pak je čeká minimálně ještě 5 let na atestaci. Celkem tedy 11 let studia a komplexní lékařské přípravy. Porodní asistentky studují 3 roky, na které navazuje praxe. To jistě ve většině případů stačí. Problémem je ale ta menšina. Neřešme snad takový porod císařským řezem, ke kterému při komplikacích může dojít. To samozřejmě porodní asistentka někde doma zvládnout nemůže. Ale třeba situace, která není bohužel až tak vzácná, ale velmi riziková – porod koncem pánevním, předčasné odloučení placenty apod.. I v nejlepších porodnicích se na takové porody specializují  jen někteří lékaři. A nezbytná podmínka je samozřejmě kompletní zdravotnický tým a špičkové vybavení. Něco takového prostě porodní asistentka nezvládá a čas od času se objeví případ, kdy to vede k tragickému konci.

Kompromisní řešení z včerejšího dne jsou porodní domy. Kompromis mezi neoblíbeným operačním sálem a velmi rizikovým porodem doma. Porodní asistentky samozřejmě mají svoji významnou roli při přípravě rodičky I samotném porodu, není to ale role nahrazující porodníka v krizových situacích.

Na závěr snad ještě dodat, že některé „alternativní matky“ se nespokojí ani s tím a dál budou riskovat zdraví své i dítěte. Čistě ekonomicky budou také zatěžovat i systém na úkor ostatních. Jako u všeho platí i zde, že čím dříve podchycený problém, tím jednodušší a ve výsledku i levnější je jeho řešení. Kdyby to náš systém umožňoval, tak by bylo nejlepší, ať se na to pojistí zvlášť. Určitě by se našla pojišťovna, která by toto velmi rizikové chování pojistila nad rámec standardního zdravotního pojištění. Ale za tržních podmínek, bez solidarity.