Tak tu máme válku o léky. Od minulého pondělí plní tisk články na téma nedostatku léků v lékárnách, zkazkami o ubohých lékárnících, kterým „zločinní distributoři“ nedodávají léky, a tak nebozí pacienti musí bloumat po městech a hledat, kde svůj lék dostanou. Bohužel je to celé zase jen o dojmech, fakta jsou jiná. A do toho pak zazní správními řízeními podložená tisková zpráva o nelegálním reexportu léků na Slovensko.

Reakce/ilustrační foto

Vše spustil seminář v Poslanecké sněmovně, kterému předsedal pan poslanec Hovorka. Konal se začátkem ledna a probírala se tam senátní verze novely zákona o léčivech.

Když ji posílalo Ministerstvo zdravotnictví do legislativního procesu jako technickou novelu, která měla začlenit do zákona pokyny EU ke klinickým studiím, jistě nečekalo, jaká mela se kolem strhne. Nenápadný zákon nebudil ani pozornost ani emoce, dokud poslanec Běhounek nepřišel s pozměňovacím návrhem, který by zaručil každému distributorovi dodávky léků podle jeho tržního podílu.

Zaručené dodávky dle tržního podílu?

Tedy zjednodušeně řečeno, každý by dostal každý lék podle toho, kolik předtím dohromady nakupoval. Trochu nelogické, že? Takže nejde o zajištění dodávek do lékáren, ale o pokřivení trhu. Distributor musí dostat zboží, ale že by to snad mělo mít vazbu na objednávku z lékárny? O tom tam není ani slovo.

A to zase zpozorněl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Tahle formulace zákona by totiž znamenala, že zmizí konkurence. Každý distributor by měl své předem dané a zaručené zákonem. No a kdyby náhodou někdo chtěl v oboru začít, tak to nemůže. Podle zákona totiž předtím nenakupoval a tak prostě ostrouhá.

Je s podivem, že bývalý ministr Němeček, který tohle věděl před závěrečným hlasováním v Poslanecké sněmovně, nikoho z poslanců neinformoval. Inu prostě už nad vším udělal kříž. I to zaznělo na semináři z úst poslance Hovorky.

Běhounek emisarem lékárnické lobby?

Jinak bylo jednání argumentačně zajímavé, ale trochu fádní, až do okamžiku, kdy dostal slovo magistr Hampel. To je ten pán, co byl tak hlasitý v pořadu paní Jílkové a který tam všechny obviňoval. Tvrdě se obul do ministerstva, distributorů, výrobců, skoro do každého. A to tak zdatně, že mnoho jeho výroků by se dalo úspěšně žalovat. Sekundoval mu i doktor Chudoba, prezident lékárnické komory, i když ten byl mnohem umírněnější.

Oba se tak bili za pozměňovací návrh poslance Běhounka, až bylo to nefalšované zaujetí podezřelé. Týden se sešel s týdnem a čertovo kopyto je venku. Státní ústav pro kontrolu léčiv publikoval výsledky šetření a ukázalo se, že lékárny masivně a nedovoleně exportují léky, kterých je na tuzemském trhu nedostatek. Tak není nakonec za tím vším jen snaha dostat se k lékům, které se dají vyvézt? Za tím vším zaklínáním se českým pacientem, jeho snad i ústavním právem dostat veškerý sortiment léků i v té nejzapadlejší lékárně? Najednou to vlastně dává smysl, za tím vším je asi jen snaha dostat se k obchodně zajímavým lékům, které lze se ziskem (i když nelegálně) vyvézt do ciziny.

24.1.2017

autor:


Další články

Na přehled všech komentářů