Když se začátkem osmdesátých let objevily první případy onemocnění AIDS, nikoho jistě nenapadlo, jakou roli bude hrát tato nemoc v průběhu dalších desetiletí. Původce onemocnění, nazvaný Human Imunodeficiency Virus neboli HIV, byl identifikován během několika následujících let. Ovšem ani tento objev nezabránil dalšímu šíření nemoci po celém světě až k dnešním 35 milionům nemocných. Udává se, že každou hodinu je HIV nově nakaženo padesát žen a téměř dvacet milionů dětí již ztratilo alespoň jednoho rodiče v důsledku tohoto onemocnění.

Pro utvoření širší představy o problematice HIV zmiňme ihned několik dalších údajů. Z celkového počtu nemocných je nejvíce postiženým regionem subsaharská Afrika, kde je postižen každý dvacátý dospělý obyvatel. Situace v České republice je naprosto odlišná. Je zde udáváno 2460 obyvatel s touto nemocí.
 
přenosu HIV dochází nejčastěji při sexuálním styku. Může k němu ovšem dojít také při krevní transfúzi, transplantaci či při opakovaném používání injekcí. Vzhledem k hygienickým standardům k tomuto způsobu nákazy v rozvinutých zemích dochází velmi zřídka. Výjimkou jsou uživatelé drog, kteří mezi sebou sdílejí injekční stříkačky. Možný je také přenos z matky na dítě, proto se toto onemocnění standardně vyšetřuje u každé těhotné ženy. Bez terapie se riziko přenosu viru z matky na dítě pohybuje mezi 30 až 40%. Ovšem při vhodné preventivní terapii jej lze snížit až ke 2 až 3%. Přenos naopak není možný dotykem, běžným polibkem, společným sdílením domácnosti či hmyzem. 
 
Známe obrovské množství způsobů, jakými původci infekčních onemocnění reagují s lidským organismem. Virus lidské imunodeficience má již v názvu působení na lidský imunitní systém. K jeho výbavě patří schopnost zachytit se a následně proniknout do bílých krvinek, konkrétně do tzv. Th- lymfocytů. Důsledkem snahy organismu zbavit se daného viru a částečně agresivitou viru samotného dochází k zániku těchto buněk. Náš organismus je ovšem schopen kompenzovat jejich nedostatek jen do určité doby. Pokud množství Th-lymfocytů klesne pod jistou úroveň, dochází k tak výraznému snížení obranyschopnosti organismu, že i zcela běžná onemocnění, která se u zdravého člověka nijak neprojeví, jsou pro člověka trpícího HIV smrtelná.
 

Kdy myslet na onemocnění HIV?

Průběh samotného onemocnění je značně rozmanitý. Část nakažených lidí vůbec začátek svého onemocnění nezaznamená. U větší části se během dvou až 4 týdnů od přenosu nákazy HIV objeví soubor příznaků nazývaný jako akutní retrovirový syndrom (ARS). Symptomy jsou podobné jako při onemocnění chřipkou či „angínou“, často spolu se zvětšením lymfatických uzlin či vyrážkou. Již v tomto období bohužel dochází k přenosu onemocnění na další osoby. Bohužel právě kvůli obecnosti příznaků většinu lidí nenapadne myslet na toto onemocnění.  
 
Dále nemocí přechází do tzv. asymptomatického stádianeboli stádia A, které může trvat i více jak patnáct let. Nakažená osoba je zcela bez obtíží a v tomto období dochází k největšímu šíření infekce, samozřejmě většinou nevědomě.
 
Po různě dlouhém bezpříznakovém období se opět objevují nespecifické symptomy v podobě únavy, horečky, nočního pocení, nechutenství, kožně – slizničních příznaků jako jsou bradavice, vyrážky či kandidóza. Hovoříme o časném symptomatickém stádiu, neboli stádiu B. Může také trvat také až několik let.
 
A poslední fází nemoci je tzv. pozdní symptomatické stádium, stádium C, ovšem nejčastěji známe pod pojmem AIDS. V tomto období je již imunitní systém nemocného tak oslaben, že není schopen se bránit ani běžným nemocem. Dochází k rozvoji závažných onemocnění, jako jsou tuberkulóza, zápal plic, postižení nervového systému či různé typy nádorových onemocnění.  V důsledku komplikací těchto nemocí nemocný člověk umírá.
 

Kam se obrátit?

Základním vyšetřením pro diagnostiku HIV je odběr krve, kde je lze zachytit protilátky proti HIV, ovšem až dva až tři měsíce od samotné nákazy. Jsou možné i screeningová vyšetření pro rychlou diagnostiku, a to jak z krve, tak ze slin. Tyto diagnostické metody je ale třeba vždy laboratorně ověřit právě odběrem krve. Osoby s HIV infekcí jsou dle zákona povinni informovat osoby ve svém okolí, kterým by hrozilo nakažení.   
 
Vyšetření HIV může provést každý praktický lékař, případně je možné se obrátit na místa, která se více věnují této problematice. Existuje také bezplatná linka 800 1 44444, kam se lze obrátit s jakýmkoli dotazem. Další místa, kde je možné se nechat zdarma otestovat jsou uvedena na následujícím odkazu. http://www.aids-hiv.cz/aids/kam-na-test.html
 

Jak lze HIV léčit?

Ačkoli se vědci již několik desetiletí snaží nalézt lék, který by nákazu HIV vyléčil, zatím se jim to bohužel nepodařilo.  Proto základní princip terapie spočívá v co největším zpomalení průběhu infekce. Léky proti HIV jsou nazývány anti retrovirová terapie, zkráceně HAART či cART.  Jsou nejčastěji užívány v kombinaci. Na jejich vývoji se významně podílej i český profesor chemie Antonín Holý.  Ačkoli existuje již velké množství preparátů vhodných k léčbě HIV, velká část nakažených k ní přístup bohužel stále nemá.
 

Jak předejít možné infekci?

Pokud si uvědomíme, že nejčastějším způsobem přenosu HIV je sexuální styk, je zřejmé, že základním preventivním opatřením je nerizikové sexuální chování. 
 
Uveďme ještě tzv. postexpoziční profylaxi. Při situaci, kdy máme výrazné podezření, že mohlo dojít k nákaze HIV, je možné riziko přenosu významně eliminovat. Opatření je ovšem třeba realizovat nejlépe během několika hodin po vystavení infekci, jinak jejich efektivita rychle klesá. V principu se jedná o správnou dezinfekci daného ložiska, případně nasazení antiretrovirové terapie.
 
Jistě ideální variantou pro prevenci přenosu HIV by bylo očkování. Vzhledem k schopnosti viru HIV „měnit se“ je ovšem tato varianta spíše vzdálenou, než blízkou budoucností.
14.12.2013

autor:


Další články

Na přehled všech komentářů