Ministr Heger je nejdéle sloužícím ministrem zdravotnictví v polistopadové historii tohoto resortu. Jak se zdá, ani ministrovi není moc do oslavování. Proč? Je si asi dobře vědom toho, že i když je možné mluvit o dílčích úspěších, většina jeho představ o skutečné reformě zdravotnického systému se rozplývá. Těch příčin, proč se nedaří reformovat je několik, a nutno přidat, že ne všechny jdou na vrub samotného ministra.
Již více jak 20 let totiž v této zemi selhává politická elita, které se není schopná shodnout ani na podstatných, a pro další osud fungování země, klíčových reformách. Zdravotnictví nevyjímaje. Kromě politické reprezentace ani státní byrokracie, která si brousí zuby na stále větší zásahy do fungování čehokoli, není schopná profesionálního řízení, kontroly dodržování pravidel a jejich vymáhání. Většina v tomto státě vidí, že zdravotnický systém se stává z dlouhodobé perspektivy finančně neudržitelný, nefunkční, neefektivní a hlavně totálně netransparentní a nesrozumitelný pro většinu jeho aktérů.
S tímto stavem ministr neudělal téměř nic. Pokouší se o víceméně kosmetické změny, které ale změnu systému nezajistí, naopak mnohé z nich vnášejí do systému ještě více zmatků (přísně nastavené nadstandardy, souhlasy obou rodičů s ošetřením dítěte, exkluzivita některých stavů ve vyhlášce o místní a časové nedostupnosti apod.). Naopak se hromadí témata, která vyžadují jeho okamžitý zásah, jako jsou každoroční absurdní časové skluzy vydání vyhlášky o ceně péče na další rok, hanebně zpolitizované orgány pojišťoven (zejména VZP) a většiny krajských a městských nemocnic, sjednocení plateb nemocnicím za stejné diagnózy, povinnost institucí ve zdravotnictví zveřejňovat smlouvy, placené z veřejných peněz, narovnání plateb za jednotlivé zdravotnické segmenty a řada dalších.
Je otázkou, zda to jen „není odpracováno dobře“ nebo je to tím, že většina současných politiků je „zaháčkována“ svými politickými, finančními či jinak partikulárními zájmy a nedaří se dohoda na těchto klíčových tématech. Vyvstává potom otázka, proč ministr nehledá pomoc jinde. Veřejnost by si zasloužila, aby se jí jednotlivá témata vysvětlila a třeba i pak pomohla silou veřejného mínění něco změnit. Anebo jsem jen zase moc idealistická….?
Abych byla férová, jsou věci, které se ministrovi povedly, například posílení práv pacientů, povinnost pojišťoven zajistit dostupnost péče v určitém čase a místě, sledování kvality a bezpečí zdravotnických zařízení a nakonec i ta možnost připlatit si za kvalitnější materiál v rámci nadstandardu. Pozitivně snad lze hodnotit i rozhodnutí o zrušení tunelu IZIP, i když tady by se chtělo zvolat: „Pozdě ale přece!“
Protože jsem několikrát měla možnost s ministrem i osobně komunikovat, dodala bych ještě jeden plusový bod – je schopný naslouchat, je komunikativní a slušný. To se o některých jeho předchůdcích říci rozhodně nedalo. Proto jsem vlastně ráda, že zatím tento ministr v úřadu zůstává. Mohlo by být i hůř.
20.12.2012
autor:
Další články
Na přehled všech komentářů
Reklama
