Tuto zásadní otázku položil prof. Rostislav Vyzula, předseda Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny ČR v úvodu semináře na téma dalšího směřování českého zdravotnictví, který proběhl v oblíbené „konírně“ 10. dubna. Téma více než aktuální zejména poté, co několik předních politiků mluví o českém zdravotnictví jako o černé díře na peníze.

 
O tom, že je třeba se podívat na fungování zdravotnictví „zgruntu“ celkem nikdo z přítomných expertů nepochyboval. Odvaha přinášet zásadní a neotřelá témata a řešení do diskuse však klesala s mírou závislosti či nezávislosti řečníků na státní a politické garnituře. Možná právě proto nejvýstižněji popisovali situaci a navrhovali řešení ti, kdo nemají funkce, ale férově je třeba přiznat, že ani odpovědnost. Stále více je totiž zřejmé, že i když vyřešíme transparenci ve zdravotnictví (a tolik dnes populární zveřejňování smluv), přiškrtíme korupci a plýtvání, vyřešíme vzdělávání a přesčasy lékařů, narovnáme úhradové mechanismy, zavedeme různé komise a další, jistě důležitá, opatření, bez zásadní změny paradigmatu to dlouhodobě nepůjde dál. Skutečná změna totiž znamená férově zahrnout do navrhovaných změn také všechny aktuální či potencionální pacienty. Je až dojemné sledovat zoufalou snahu většiny z polistopadových politických uskupení „neobtěžovat“ změnami ve zdravotnictví „obyčejné lidi“. Jenže bez jejich aktivního přístupu to snažení nikam nepovede. Bude třeba se na ně obrátit a zahrnout je do plánů „kam dál“, a to jak v tom příjemném (rozšíření práv pacientů, jejich volby, možnosti rozhodování apod.), tak také v tom méně příjemném. Mezi ty méně příjemné atributy patří zejména posílení jejich motivace k vlastnímu zdraví a nemoci a zvýšení jejich zainteresovanosti. 

Investice do zdraví a aktivního života se vyplatí aneb jak do roku 2020 prodloužit život ve zdraví o 2 roky

 
Tváří v tvář plejádě „provozních problémů“, které defilovaly na semináři v příspěvcích, upozornil na nutnost fundamentálních změn v přístupu ke zdravotnictví prof. Ing. Michal Mejstřík, CSc, předseda Mezinárodní obchodní komory. Soustředil se na zdraví a úsilí všech hráčů v systému k tomu přispět. Podpořit motivaci jak pacientů, tak lékařů k prevenci, dodržování léčebného plánu a zdravého životního stylu. Kromě prevence označil za klíčovou efektivní péči o stále se rozrůstající skupiny chronicky nemocných a evidenci nepřímých transferů v sociální oblasti a dalších nákladů jako je ztráta produktivity a zaměstnání v důsledku invalidity a nemoci. „Investice do zdraví není jen o určitém typu opatření – jako je medikace či hospitalizace – ale zejména o pohybu člověka celým zdravotním a potažmo i sociálním systémem,“ upozornil M. Mejstřík.
 

Komerční připojištění = sofistikovaná cesta k vyšší spoluúčasti

MUDr. Tomáš Doležal, PhD si položil neméně zásadní, ale také provokativní otázky: „Může být kvalita péče hodnocena počtem akutních lůžek či nízkou dojezdovou vzdáleností?  Jak naložíme s faktem, že v počtu kontaktů s ambulantními specialisty patříme na špičku žebříčku EU, stejně tak jako s počtem akutních lůžek?“ Upozornil na známou skutečnost, že jak v segmentu nemocniční péče, tak v segmentu ambulantních specialistů je dynamika růstu nákladů v posledních letech největší. Systém je zaměřen na kontrolu nákladů a neumí (až na výjimky) účinně měřit kvalitu péče. Zdravotní pojišťovny nejsou motivovány ke kontrole kvality, ale jen k udržení rozpočtu. Takový systém podle Doležala není dlouhodobě udržitelný.  Na druhou stranu jsme evropským unikátem, pokud jde o nízkou míru finanční spoluúčasti pacientů.  Spoluúčastí nejsou míněny pouze poplatky ale zejména možnost dlouhodobého komerčního připojištění. Mimochodem toto téma označil za jedno z tabu českého zdravotnictví také přítomný senátor prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
 

Kvalitní informační zázemí je i reklamou daného segmentu péče

Doc. RNDr. Ladislav Dušek, ředitel Institutu biostatistiky a analýz doložil na konkrétních číslech z praxe význam komplexních klinických dat pro jakékoli hodnocení a rozhodování ve zdravotnictví.  Jako příklad uvedl data, která jsou k dispozici z onkologie a která vypovídají o dostupnosti, standardnosti, bezpečnosti a účinnosti nejen léčby ale také prevence, diagnostiky a následné péče.
 

Potřebuje české zdravotnictví miliardy nebo řádnou inventuru?

Problému dat vypovídajících o klinické a finanční efektivitě péče a dostupnosti takových dat pro veřejnost se věnoval také seminář Podvýboru pro ekonomiku ve zdravotnictví, zdravotní pojištění a lékovou politiku PSP ČR pod vedením jejího předsedy Ing. L. Hovorky.  Že zveřejňování dat je žádoucí, ale rozhodující je podoba, zdůraznil MUDr. Milan Prášil, MBA z 1. LF UK. Upozornil, že povinné zveřejňování dat je jistě správný požadavek, ale nesplní očekávání, pokud zveřejněná data nebudou srovnatelná, zbavená diskrepancí, budou interpretovatelná a povedou k reálným opatřením v praxi. Díky manažerské práce s daty vypadající o efektivitě či neefektivitě zdravotnického zařízení, odhadl úspory na úrovni nemocnice střední velikosti na desítky miliónů, na úrovni krajů řádově stovku miliónů a v celém segmentu akutní lůžkové péče na 1-2 miliardy korun.
JUDr. Ondřej Dostál se věnoval dostupnosti takových dat a právu veřejnosti na ně. Jak uvedl: „Víme kdo všechno by měl informace a data povinně sdělovat podle zákona (Listina práv a svobod, čl.17 a Zákon 106/1999 Právo na informace), přesto je mnohdy obtížné se k takovým informacím dostat, protože neexistují sankce, pokud žádaný subjekt tuto povinnost nesplní.“  Je přesvědčen, že pokud se dnes hovoří o zpřístupnění smluv pojišťoven se zdravotnickými zařízeními, informace nemůže být kompletní, pokud nedojde i ke zveřejnění úhradových a výkonových dat (tedy komu, co a za kolik), včetně úhradových listů jednotlivých výkonů.
Otázek, co se stane, jestli a až se data z praxe skutečně začnou využívat pro manažerská rozhodnutí na různých úrovních pro úpravy sítě zdravotnických zařízení, je však mnoho. Jak bude naloženo se zdravotnickými zařízeními, která mají hodně komplikací, překladů, dělají náročné výkony v kriticky malé frekvenci, naznačují podléčenost v některé diagnostické skupině, nedostatečně provádí prevenci, léčí bez efektivní diagnostiky apod.? Bude dost vůle činit opatření a rozhodnutí? Kdo to bude dělat? Budou to plátci, zřizovatelé? Pokud budou data dostupná pacientům, rozhodnou se nohama a do zařízení s problematickými výstupy nepůjdou?
Lze jistě přivítat, že se Výbor pro zdravotnictvím pod novým vedením snaží problémy zdravotnictví diskutovat, ale také hledat a prosazovat řešení. Bylo by ztrátou času všech, pokud by zůstalo opět jen u pojmenovávání problémů. Ty už většina z nás dobře zná.
8.5.2014

autor:


Další články

Na přehled všech komentářů