Doba předvolební je dobrá k inventarizaci všeho, co by mohlo trochu pomoci ušetřit našemu zadluženému zdravotnictví. V debatách politiků velmi často zaznívají stesky nad drahými léky. Slyšeli jsme to také v předvolební debatě expertů politických stran, kterou organizoval portál OZdravotnictvi.cz spolu se Zdravotnickými novinami 15.října v Lékařském domě v Praze. Problém je, že o lécích se často mluví bez skutečné znalosti tématu a pouze se opakují již neplatné floskule. Každopádně je  ale léková politika tématem vděčným a chytlavým  a navíc tady jde o  velké peníze.

Pokusme se najít na úvodní  otázku rozumnou odpověď. Ta se skrývá ve dvou neznámých. Množství spotřebovaných léků a jednotkové úhradě z veřejného zdravotního pojištění. Jak známo z údajů ÚZIS, množství předepsaných a zkonzumovaných léků klesá. Počet receptů za poslední rok poklesl o necelých 6% proti roku 2011. Počet žádanek se nezměnil.

Druhou neznámou v rovnici celkových výdajů za léky je parametr „jednotková úhrada“. Jaký byl stav v roce 2012 a jaký je vývoj letos? Pokud kritici mluví o vysokých úhradách patentově chráněných léků (tzv. originálů), pravdu nemají. Patentově chráněné léky v ČR patří v ČR mezi nejlevnější v celé EU. Také proto jsou tolik ohroženy paralelním vývozem.
Pokud ale mluvíme o výši úhrady z veřejného zdravotního pojištění za generika (léky ,u nichž patentová úhrada již vypršela), tam se ČR stále řadí do skupiny nových zemí EU se zbytečně vysokými výdaji. Úspory tak lze najít  zejména u léků na nejběžnější chronické nemoci jako vysoký krevní tlak , vysoký cholesterol apod.

Léčiva jsou specifickým druhem zboží, které je v České republice regulováno státem. Administrativa kolem stanovování cen a úhrad z veřejného zdravotního pojištění je velmi složitá a náročná. Orgánem, který má na regulaci úhrad na starosti, je Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Tento úřad je také zodpovědný za to, aby se neplatilo ze solidárního pojištění za léky více, než je nutné podle zákona. Má povinnost minimálně jednou za 3 roky provést z moci úřední (tedy nikoli na žádost pojišťovny či držitele registrace) hloubkovou revizi ceny a úhrady každého léku, který je v naší zemi hrazen. V průběhu let 2008 – 2011 proběhla první vlna revizí, která podle sdělení SÚKL přinesla systému veřejného pojištění úsporu ve výši 8,7 miliardy korun.

V této souvislosti se musíme ptát, proč musely výdaje zdravotních pojišťoven za léčiva v roce 2012 dosáhnout  50,39 mld. Kč? Z letošní květnové ministerské prezentace lékových výdajů zdravotních pojišťoven 2012 vs. 2011 přitom jednoznačně vyplynulo, že  narostly výdaje za generické léky (v některých ATC skupinách o 10%) a poprvé v historii poklesly objem prostředků na léky pro léčbu závažných onemocnění.

Ve světle uvedených čísel bylo legitimní očekávat, že SÚKL bude po určité stagnaci v roce 2012 alespoň v roce 2013 stejně efektivním regulátorem jako v letech 2008-2011. Úspory z podstaty opakovaných revizí, sice nemohou být tak velké, ale pár stovek miliónů či jednotek miliard by ročně mohly přinést. V posledním roce ale SÚKLu dochází dech. Je zcela zřejmé, že proces revizí  nepokračuje tak rychle, jak by se na tíživou finanční situaci v resortu slušelo.

Podle veřejně přístupných dat SÚKL za uplynulé 2 roky (tj. ve 2. etapě hloubkových revizí, jejichž provedení bylo značně legislativně zjednodušeno) „odpracoval“ pouhá 3 procenta léků! Nezbývá, než se ptát „Co tedy úředníci na lékovém ústavu dělají?“.

Nabízí se hned několik  spekulací a žádná nevěstí nic dobrého. Přes kouřovou clonu prohlášení o zátěži novými agendami, je skutečností, že jedinou platnou legislativní změnou, která SÚKL mohla v letošním roce  významněji zatížit, byla povinnost zřídit Registr pro léčivé přípravky s omezením (léčebné konopí). Jak známo, naplňování této povinnosti se také mnoho nedaří.   Naopak bez jakékoliv opory v zákoně, si  úředníci SÚKLu přisvojili pravomoc rozhodovat o bytí/nebytí léčiva v systému úhrad a tudíž dostupnosti pro pacienta, na základě posuzování hranice nákladové efektivity léku vzhledem ke QALY (jednotka roku kvalitního života) . A konečně nedávné přesuny vysokých ministerských úředníků na tento úřad vyvolávají obavy, aby vrcholní manažeři nakonec nepřevážili počet  výkonných úředníků.

Lze  tedy dosáhnout dalších úspor  veřejných peněz v lékové politice? Nepochybně ano. Jen bude třeba znovu nastartovat efektivní systém úhradové regulace. Musí skončit  v podstatě nezákonné rozhodování o úhradě některých nově příchozích léků, musí být využit  potenciál úspor v těch lékových skupinách, které disponují přirozenou konkurencí v podobě generifikovaných léčiv, je načase konečně spustit dlouho slibované  úhradové soutěže a hledat i další legální nástroje k úsporám v lékových výdajích.

23.10.2013

autor:


Další články

Na přehled všech komentářů