V rámci březnového setkání akademické platformy Pharmaround se diskutovalo o zavedení HTA (Health Technology Assessment), neboli hodnocení zdravotnických technologií z hlediska jejich nákladové efektivity do praxe v České republice. Do Brna přijela velmi silná sestava pod vedením poradce ministra a zároveň hlavního ministerského stratéga pro HTA MUDr. P. Vepřeka. Sál v historické budově Lékařské fakulty MU byl plný, troufám si říci, poučeného publika. Posluchačům nebylo třeba vysvětlovat, že medicína je stále složitější a dražší a že je tedy třeba, aby se také u nás (téměř poslední v Evropě) začaly posuzovat nové ale i odzkoušené technologie v prostředí solidárního  pojištění.

Hned v úvodu hlavní prezentace padlo ujištění MUDr. Vepřeka o tom, že všechny tři fáze HTA procesu (hodnocení, posouzení a rozhodnutí) budou transparentní, oddělené, samostatné a na sobě nezávislé. Toto tvrzení dost ostře kontrastovalo s následným popisem, který odhaloval, že v praxi budou všechny fáze pod taktovkou ministerstva zdravotnictví (MZ). Jak jinak totiž chápat záměr na vznik „malé agentury HTA“ v rámci Státního ústavu pro kontrolu léčiv – tedy státní instituce, jejímž zřizovatelem je právě MZ a jejíž předseda kudy chodí, tudy svým vystupováním ujišťuje, že je loajálním státním úředníkem (nic ve zlém). Je to tentýž SÚKL, který má již dnes obavy z toho, jak kapacitně zvládat všechnu agendu, kterou jí zákonodárci přiklepli. Kromě léků se na jeho úředníky hrne nově také reklama na potravinové doplňky, registrace zdravotnických prostředků, marihuana a její dovoz či pěstitelství. Není třeba ani zdůrazňovat, že se v současné finanční situaci vláda jistě nepředá s penězi na případnou novou agendu úřadu. Je tedy otázkou jak důsledně se úřad tomuto složitému procesu bude moci věnovat. Lze spíše předpokládat, že komplexní proces HTA se zúží pouze na posuzování nákladové efektivity – tedy na finanční stránku věci, a to je špatně.
Komise HTA, jako kolektivní orgán nezávislého posouzení, má být také zřizovaná pod ministerstvem a složená se zástupců MZ, reprezentantů pojišťoven, pacientských sdružení či veřejnosti. Tito lidé budou konsensuálně (?!) rozhodovat o tom, který lék, prostředek, technologie či zdravotní výkon si zaslouží úhradu z veřejného zdravotního pojištění a který ne.  Stanoviskem této komise se pak budou řídit plátci nebo spíše opět MZ, které už řadu let po sobě vydává úhradovou vyhlášku – tedy co, kdo a za kolik se bude léčit.
Navrhovatelům tohoto systému, kteří se zhlédli v koncepci HTA ve Velké Británii, přitom jakoby ušlo, že my nemáme (zatím) Národní zdravotní službu a ani z dosavadních záměrů lodivodů našeho zdravotnictví nic nenaznačuje, že by byla na obzoru nějaké zásadní systémová změna. I když kdo ví…. Z navrhovaného konceptu HTA se nám v každém případě vytratily pojišťovny – tedy plátci péče, kteří jsou odpovědni za to, že nasmlouvají jen takovou péči, kterou budou schopní zaplatit. Leda, že by plnou osobní odpovědnost převzali členové komise HTA? Víme, jak to s odpovědností takových kolektivních orgánů chodí, kolektivní odpovědnost jsme tu ostatně už 40 let už měli. MZ navíc nepředpokládá, že se proti finálním doporučením komise bude možné odvolat, protože celé posuzování nebude v režimu správního řízení, ale zaručeně prý bude transparentní.
V každém případě ve mně ministerská představa o uspořádání HTA v ČR opět posílila dojem, že vlastně nikdo neví, kam směřujeme, jaký systém zdravotnictví chceme budovat, jaké priority upřednostňovat a jak je realizovat. Když jsou dva a jeden jde hot a druhý čehý, dá se to pochopit. Jak ale pochopit, když jedna instituce (v tomto případě MZ) vydává naprosto protichůdné návrhy? Jak jinak si vysvětlit, že v jednom okamžiku bude MZ předkládat návrh na posílení kompetencí a konkurence pojišťoven a současně předloží návrh na HTA, který je poplatný vysoce dirigistickým představám o státním zdravotnictví?

Na druhou stranu, je to velmi chytrý tah vládců „systému“. Nedostala jste léčbu? Víte ze zahraničí, že existuje metoda či technologie, který by vám mohla pomoci, ale která u nás není hrazena ze zdravotního pojištění? Teď se můžete obrátit na pojišťovnu a vyjednávat, spojit se s dalšími podobně postiženými pacienty a hrozit žalobami na konkrétní lidi a instituce. Až bude komise HTA, tak to budete mít nejspíš smůlu. Za to bude kolektivně odpovědný „systém“ a s tím, jak známo, se jen tak nedohodnete – nemá jméno, nemá tvář a většinou ani hlavu na myšlení.

27.3.2013

autor: Ivana Plechatá


Další články

Na přehled všech komentářů