Zatímco Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) v minulém týdnu oznámil výsledky své práce při revizi cen a úhrad léků s celkovou úsporou  8,78 miliardy korun, ministerstvo zdravotnictví jen pálí od boku další návrhy na „zaručené“ úspory. Tentokrát přišlo s nápadem, že se budou v lékárnách odpočítávat pilulky jako antiperle.

Je to v našich krajích již jakési pravidlo hledat opakovaně první úspory v lécích, činit v této oblasti další a další opatření, vydávat vyhlášky a předpisy, měnit zákony a přidávat  regulace. Hledat další úspory je jistě chvályhodné, kdyby se tak ale dělo s ohledem na analýzu předchozích opatření. Co to má společného s pozitivními výsledky SÚKLu a nápady ministerstva? Mnoho!
V roce 2008 zahájil SÚKL v souladu se zákonem revizi cen a úhrad všech registrovaných léků. Pravda, představa zákonodárce byla, že to stihne za rok ale při vší úctě, a s ohledem na počet správních řízení (928), počet písemností (91 958), to byla představa dost nerealistická (více zde). Nicméně finále s oznámenou výší úspory bylo grandiózní. Znamená to, že i díky těmto úsporám v lécích, patří Česká republika prokazatelně  mezi země s nejnižšími cenami léků v Evropě a výdaje na léky zůstávají v posledních pěti letech více méně setrvalé, což se nedá říci o dalších výdajích ve zdravotnictví).
To ale neodradilo úředníky ministerstva a naše zákonodárce od dalších nových regulací v lékové politice, a to bez vyhodnocení již stávajících pravidel. Nově tedy zažijeme elektronické aukce na léky, další omezení předepisování léků v některých segmentech péče, zpřísnění vstupu nových moderních léčiv apod. Představa, že tyto nové regulace a restrikce povedou k dalším miliardovým úsporám a zároveň výrazně neomezí dostupnost některých léků na našem trhu, je mylná a nebezpečná zároveň.
Do kategorie pomýlených nápadů pak spadá i poslední výstřel ministerstva zdravotnictví odpočítávat pacientům v lékárnách jednotlivé pilulky s cílem přestat plýtvat léky. Pomineme skutečnost, jak nám byla tato novinka prezentovaná novináři. Tento nápad se naštěstí nedá brzy uvést do praxe. Nemá totiž oporu v zákoně, a jak známe pomalost našeho legislativního procesu, tak ještě dlouho mít nebude. Pomineme i naprostou nepřipravenost technickou a finanční náklady s tím spojené. Soustředíme se na podstatu problému, který se snaží ministerstvo řešit.
Tímto opatřením se mají ušetřit až 4 miliardy korun ročně. Z čeho tento odhad vychází a kterých léků se týká není jasné. Týká se jen léků na předpis a hrazených pojišťovnou  nebo i volně prodejných léků, které si hradí pacienti sami, nebo dokonce i podpůrných léčiv a potravinových doplňků? Ta avizovaná úspora by se musela týkat jen předepisovaných léků buď na akutní nebo chronická onemocnění, které jsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.
Kde je odborná a důvěryhodná analýza problému? Kde leží tíha viny za plýtvání? U lékaře? Může tak být, například v případě chybné diagnózy a tedy i chybné preskripce, nebo v případě předepsání zbytečně velkého počtu léků. Také na straně pacienta může dojít k přerušení užívání předepsaného léku v případě ústupu symptomů nebo poté, co si přečte seznam nežádoucích účinků léku.
Některé vyspělé státy analýzu provedly (např. Velká Británie) a navrhly i opatření jak plýtvání s předepisovanými léky předejít ( např.při zahájení nové léčby předepisovat menší balení, lékař lépe informuje pacienta a zároveň „hlídá“ spotřebu apod.), k odpočítávání pilulek se ale neuchýlily. Tyto studie mimo jiné ukázaly , že většina případů, kdy se léky plýtvá, jsou akutní stavy  či řešení zdravotních epizod spíše než pravidelné podávání léků (antibiotika, antidepresiva, léky proti vysokému tlaku apod.). Zde by stačilo účelně předepisovat , protože velikost balení léků je dnes tak pestrá, že umožňuje předepsat skutečně téměř individuální počet pilulek.
Největší zátěží systému jsou ale léky pro chronická onemocnění (kardiovaskulární nemoci, cukrovka, nervové choroby, choroby zažívacího traktu a další). Tady ale úspor tímto „nápadem“ nedosáhneme. U dlouhodobé terapie je individualizace dávek nesmysl. Tady skutečně stačí dohled lékaře nad předepisovanými baleními. Vzhledem k tomu, že i chroničtí pacienti si dnes na svoji léčbu přispívají, obava, že by ve velké míře plýtvali nebo si takzvaně „syslili“  léky do zásoby, se mi zdá lichá.
Závěrem tedy palec nahoru patří SÚKL za jeho pracovitost a významnou úsporu navzdory stále se měnícím podmínkám a palec dolů pro ministerstvo zdravotnictví za nepracovitost  a  jalový nápad.
K palci dolů, přidám ministerstvu ještě radu. Pokud by se věnovalo více zavádění elektronických technologií do zdravotnictví (elektronický recept), vyřešilo by plýtvání v lécích efektivněji.
19.1.2012

autor: Ivana Plechatá


Další články

Na přehled všech komentářů