Koalice soukromých lékařů odmítá zveřejňování smluv se zdravotními pojišťovnami, které prosazují ministři zdravotnictví a financí. Zveřejňování v současnosti již probíhá u smluv s velkými nemocnicemi a postupně by mělo pokrýt také ambulantní specialisty.
Spor má v zásadě tři roviny. Nejprve k té koncepční. Podle představitelů Koalice soukromých lékařů již nejde o veřejné prostředky v okamžiku, kdy je zdravotní pojišťovna vyplatí za ošetření pacientů. Proto zde nelze vyžadovat stejnou míru transparentnosti, která se jeví oprávněná v případě hospodaření státu. Podívejme se však na analogické případy z jiných odvětví veřejných financí.
Zdravotní pojišťovny vybírají pojistné na veřejné zdravotní pojištění (de facto jinak nazvanou daň z příjmů) stejně jako finanční a celní úřady různé daně. Pak pojišťovny těmito prostředky zajišťují veřejnou službu, tj. poskytování zdravotní péče. Obdobně finanční a celní úřady odevzdávají daňový výnos státu, krajům a obcím, které taktéž zajišťují veřejné služby. Ty pak např. poskytují dotace na služby v kultuře, platí výstavbu silnic či výuku ve školách. Napadlo by někoho tvrdit, že tyto prostředky již přestávají být prostředky veřejnými v momentě, kdy opustí účty finančního úřadu, resp. krajských či obecních rozpočtů? Určitě nikoli. V koncepční rovině tedy argumentace soukromých lékařů silně pokulhává.
Druhá rovina hraje na emoce. Podle kritiků zveřejňování smluv prý vyvolá závist nejen mezi lékaři navzájem, ale i občané budou nadávat, kolik že to soukromí lékaři berou. Běžní občané prý neumí rozeznávat mezi ziskem a obratem ordinace. Toto by se vyřešilo, pokud by lékaři zveřejňovali současně také náklady svých ordinací. Nic jim v tom nebrání. A nic nebrání ani zveřejnění počtu a typu proplacených výkonů, aby si kolegové lékaři nevjeli do vlasů, že jeden dostává více než druhý, a přitom se v ordinaci fláká a koketuje se sestřičkou.
Zatímco předchozí argument poukazoval na skutečnost, že se počítá se zveřejňováním tak malé míry údajů, ze které nelze vyvodit opravdový zisk a výkonnost, další kritika směřuje proti nadbytečnému množství zveřejňovaných informací. To prý způsobí, že budeme přehlceni dokumenty a daty, které nikdo nezvládne analyzovat a zveřejňování se stane bezúčelné. Pokud pomineme, že si Koalice soukromých lékařů dvěma argumenty navzájem protiřečí, upozorňuje na důležitý nedostatek současného systému zveřejňování.
Podíváme-li se na webové stránky pojišťoven, zjistíme, že skutečně z oněch mnohastránkových PDF dokumentů se složitým jazykem nic moc konkrétního nevyčteme a vzájemné porovnání je ještě těžší. Řešením však není smluvní a úhradové dohody vůbec nezveřejňovat, ale tento nedostatek odstranit. Žijeme v době rychlého vývoje informačních technologií a zmíněná překážka není nepřekonatelná. Ministerstvo zdravotnictví by mělo na pojišťovny tlačit k lepšímu formátu a struktuře zveřejňovaných dat, či je přímo zavázat jednotnou metodikou.
Bude zajímavé sledovat další vývoj tohoto sporu. Ministr zdravotnictví se již nechal slyšet, že jeho úřad disponuje právním rozborem, podle kterého zdravotní pojišťovny žádný souhlas od lékařů nepotřebují. Každopádně tento nástroj k odhalování neefektivit, či přímo podvodů ve zdravotním systému potřebujeme. Dosavadní datová základna pro analytickou činnost je totiž žalostně nedostatečná.
17.6.2014autor:
