aneb jak jsem se jako lékařka ocitla v roli oběti svých „kolegů – profesionálů“

Když jsem před týdnem odcházela ze semináře, na kterém se diskutovaly změny, které vešly v platnost od 1. 4. 2012, byla jsem trochu rozčarovaná a pochybovala  o přínosech zákona o zdravotních službách. Přibylo práv pacientů a povinností lékařů. Práv nám, lékařům, nikdo mnoho nepřidal. Přemýšlela jsem nad tím, že nový zákon může dokonce  nahrávat těm, kteří ho budou chtít zneužívat.
Nevěděla jsem, že za pár dnů se sama dostanu do role přesně opačné a že se sama budu cítit téměř bezmocná tváří v tvář „kolegovi lékaři“.

Je to stará, tisíckrát obehraná písnička – péče v některých léčebnách dlouhodobě nemocných (dále jen LDN) je nedostatečná, místy otřesná. Vždy, když jsem o tom někde četla, uvědomovala jsem si, že to musí být velký problém, ale dokud si nevyzkoušíte na vlastní kůži, jak zlé to může být, neuvěříte.
Moje babička začátkem března upadla – v podstatě se jí nic  vážného nestalo, jen naražený kyčel. Z chirurgie byla přeložena po 24 hodinách do LDN, obojí v jedné nejmenované, zapadlé, malé nemocnici.  

Při každé mé návštěvě jsem si uvědomovala, že se stav mé babičky stále zhoršuje.  Vlivem špatné diagnostiky nechali babičku ležet a přestali s ní hýbat. Jak to u takových pacientů bývá, přidala se močová infekce, dehydratace, zmatenost. Jediné, co z těchto tří vyjmenovaných příznaků bylo léčeno, byla zmatenost. A to tak silnými preparáty, že by to položilo na lopatky i stopadesátikilového zdravého chlapa, natož 40kg věchýtek.

Rozhodla jsem se, že chci vidět dokumentaci, abych věděla, jak a proč babičku léčí. A zde jsem tvrdě narazila. Sestra mi dokumentaci odmítla vydat. Argumentovala jsem tedy svým právem blízkého příbuzného nahlédnout do dokumentace. Sestra rezignovala a šla hledat lékařku. Za malou chvíli dorazila s informací, že lékařku nesehnala, protože ta odešla domů a službu drží lékař  ze sousedící nemocnice. Opět jsem cítila, že je očekávána má kapitulace. Nenechala jsem se odbýt a dožadovala se tedy kontaktu s lékařem, který má službu. Ten sestře telefonicky řekl, ať mi dokumentaci za žádnou cenu nevydává. Trvala jsem na svém a nechala jsem se za lékařem dovést.. V momentě, kdy jsem se představila jako lékařka, se celá situace změnila jako mávnutím kouzelného proutku: „Ano, paní doktorko, na to samozřejmě máte právo, abyste tu dokumentaci viděla, ano, hned tam volám.“
Celá  akce měla vyústění v to, že jsem nechala babičku přeložit do nemocnice, kde sama pracuji. Po konzultacích s kolegy z jiných oborů, jsem se utvrdila v tom, že babička má skutečně nedostatečnou a místy i non lege artis péči. V překladové zprávě z LDN byl ještě ironický dodatek, že doporučují pacientku umístit v LDN v místě bydliště vnučky, aby tak pacientka mohla být pod stálým dohledem paní doktorky.

Poučení na závěr?

Ne každý pacient má profesionála v rodině. Bránit se ale můžeme všichni.
Podle zákona o zdravotních službách, má rodina pacienta nárok nahlížet do zdravotnické dokumentace, pokud nemocný neuvede jinak. Při nástupu k hospitalizaci by pacient měl v informovaném souhlasu uvést i konkrétní jména rodinných příslušníků nebo blízkých osob, které si přeje kontaktovat, v případě že dojde ke změně jeho zdravotního stavu a kteří zároveň mají právo do jeho dokumentace nahlížet. Stejně tak může nemocný uvést, že si nepřeje, aby konkrétní osoby dostaly jakoukoliv informaci o jeho zdravotním stavu. A v neposlední řadě i sám pacient si může přát, aby on sám nebyl o svém zdravotním stavu informován. Za neposkytnutí informací hrozí nemocnici pokuta až jeden milion korun, za chyby ve zdravotnické dokumentaci půl milionu.

Pokud jste vy nebo někdo z vašich blízkých léčeni ambulantně, to znamená, že docházíte do nějaké specializované ambulance a nejste hospitalizováni, tak v případě, že si nejste jisti postupem či léčbou, máte právo se objednat na konzultaci k jinému lékaři téže odbornosti. Takový postup není u nás ještě zažitý, proto v případě, že budete chtít tohoto využít, zdůrazněte raději již při objednávání, že byste rádi s panem doktorem/paní doktorkou jen konzultovali již nastavenou léčbu či léčebný postup.

Ptejte se, zajímejte se! A hlavně, nenechte se odbýt! Pokud máte pocit, že s vámi nebo s vašimi blízkými, kteří leží v nemocnici, není něco v pořádku, že i přes to, že se celý personál tváří, že se nic neděje, se stav nemocného horší a vy nevíte proč, nechte si vysvětlit od ošetřujícího lékaře, co se děje, případně i ukázat zdravotní dokumentaci. Chtějte vědět, jak a proč je váš blízký léčen, jaká je jeho prognóza. Ano, chápu, že ve změti cizích slov se ne každý zorientuje, ale při nahlížení do dokumentace s vámi bude buď zdravotní sestra, nebo lékař, kterých se v případě nejasností můžete zeptat, měli by vám podat vysvětlení. V případě, že nejste zdravotník, domluvte si raději konzultaci nad dokumentací s lékařem, vysvětlí vám problematiku lépe a srozumitelněji.
11.4.2012

autor: Martina Dvořáková


Další články

Na přehled všech komentářů