Dosud byl lékař Milan Kubek v roli prezidenta České lékařské komory znám jako hlavní odborář hájící platové zájmy lékařů, neváhající použít vůči českým pacientům onen „slavný“ slogan z roku 2011 „Náš exodus, vás exitus“. Ten samý M. Kubek nyní vystupuje jako hlavní obhájce práv pacientů na dostupnou a kvalitní péči a připravuje pro ně dokonce petici.  Je věcí každého z nás, zda mu to opravdu uvěří a podepíše ale rozhodně buďme obezřetní.  „Na koni “ se ale cítit může, a to zejména díky zoufalé neschopnosti této vlády udělat něco opravdu rozumného s naším zdravotnictvím a jeho financováním.

Co vlastně petice požaduje? Perpetuum mobile kombinované s třemi oříšky pro Popelku. Ale popořadě:

1. Nesouhlasíme s dalším snižováním veřejných výdajů do zdravotnictví. 

Mně se také nelíbí, že procentuálně dáváme vzhledem k HDP na zdravotnictví spíše podprůměrnou částku ( 7,6% v roce 2011) ve srovnání s vyspělou Evropou. Kde se ale další peníze vezmou? Vytisknou se? Nebo nám je někdo dá? A kdo? Stále jediným, kdo nám je může přidat, jsme my sami – ať už formou daní či platbami do povinného zdravotního pojištění. Je nás jen málo, kdo by chtěl dnes do děravého systému více přispívat.

2. Nechceme platit stále více za předražené léky. 

Ani stokrát opakovaná lež se nestane pravdou a blud zůstane bludem, tedy alespoň pro ty, kteří mají k dispozici čísla z posledních 4-5 let vývoje cen léků, kdy vynakládané prostředky na léky stagnují. Jen se člověk diví, že to někomu stojí za to to stále vytahovat. Ty nejvíce používané léky máme totiž jedny z nejlevnějších v Evropě, což má za následek, že některé z nich se stávají nedostupnými pro české pacienty, protože jsou buď předmětem dalšího vývozu do zemí kde jsou tyto léky dražší (a to jsou skoro všechny kolem nás), či se je firmám zkrátka nevyplatí do ČR dovážet.

3. Nechceme cestovat zbytečně daleko k lékaři či do nemocnice.

Opět hovoří fakta. Česká republika má jednu z nejhustších sítí zdravotnických zařízení v Evropě a také nejvíce lékařů. Co ale chybí, a po tom M. Kubek nevolá, je naopak efektivní neakutní terénní, domácí a dlouhodobá péče zdravotně –sociálního charakteru. Že by to bylo tím, že na ní se nedá moc vydělat?

4. Požadujeme zvýšení částky, kterou stát z našich peněz platí zdravotním pojišťovnám za děti důchodce a nezaměstnané.

Ano, proč ne ale zase to bude z našich daní, čili se to přešoupne z jedné státní „kapsičky“, kterou plníme, do druhé. Nicméně než by se to zase někam „odklonilo“, to ať se to raději použije pro nezbytnou léčbu. Zda ale bude nezbytná, to nám nikdo nezaručí.

5. Požadujeme, aby zdravotní pojišťovny z našich peněz platili lékařům v plné výši za veškerou péči, kterou my pacienti potřebujeme.

To je ten hlavní požadavek – a nyní ho říkáme (sice ústy M. Kubka) my – pacienti, kteří přece musí chtít, aby se jejich lékaři dobře vedlo. Všimněme si, že M. Kubek hovoří o lékařích – ne o zdravotnických zařízeních, nemocnicích či  ústavech. Připomeňme si data: Nárůst nominálního platu u lékařů (také díky akci „Děkujeme odcházíme“ v roce 2011) byl 33% oproti roku 2008. Odhad průměrného platu lékaře na konci roku 2011 je kolem 61 000,-Kč. Ve většině dalších odvětví naopak klesá reálná mzda a průměrná mzda byla na konci roku 2011 kolem 26 000,-Kč.

6. Za své peníze chceme kvalitní zdravotní péči. Proto žádáme, aby nás naši lékaři mohli léčit podle svých znalostí a v souladu se svým svědomím a nikoli podle diktátu úředníků zdravotních pojišťoven a ministerstva zdravotnictví.

Víme, že zdravotnictví kdekoli na světě dokáže spotřebovat libovolné množství peněz, proto je nutné přijít s definicí nároku na péči ze solidárního zdravotního pojištění a ne křičet všechno všem. Na to nemá ani ten nejbohatší stát na světě. Místo peticí se pojďme začít bavit o tomto nároku a o tom, na co jako společnost máme.

7. Požadujeme právo svobodně si volit svého lékaře a nemocnici. Nesouhlasíme s tím, aby nám je mohli vzít úředníci zdravotních pojišťoven.

Nikdo nám je zatím nebere. Stále toto právo máme a stále více z nás tohoto práva využívá. Co nám k tomu chybí, jsou data o kvalitě a možnost srovnání jednotlivých lékařů a zdravotnických zařízení. Právě tomu se ale spousta lékařů brání. Stejně jako se brání důslednému a povinnému zavedení rozumné elektronizace systému a sdílení dat, včetně elektronického předepisování léků.

8. Důvěřujeme svým lékařům a podporujeme jejich snahu zachovat v České republice kvalitní zdravotní péči pro všechny.

Politická proklamace, která nemá obsah. Navíc mě napadá, proč bych měla zrovna panu Kubkovi věřit, že mu jde o kvalitní péči o mě a ne o kvalitní plat pro něj.

Co mi naopak v petici chybí

  1. Důsledná transparence ve smlouvách mezi lékaři a zdravotnickými zařízeními na jedné straně a pojišťovnami na straně druhé. Jsou to totiž také moje peníze a chci vědět, co je za ně a komu placeno.
  2. Odpolitizování správních orgánů zdravotních pojišťoven a vůbec omezení vlivu politiků ve zdravotnictví jak na centrální, tak regionální a místní úrovni.
  3. Dosáhnout změny v distribuci plateb ze systému veřejného solidárního pojištění tak, aby na banální onemocnění si pojištěnci více přispívali, zatímco léčba vážné diagnózy bude pro všechny dostupná, kvalitní, včasná a individuální.

Petici a veškeré materiály k ní můžete najít na webových stránkách ČLK (http://www.lkcr.cz/novinky-265.html?do[loadData]=1&itemKey;=cz_99383)