Se zájmem jsem si přečetla na titulní stránce v Lidových novinách z 28. prosince sloupek Martina Zvěřiny na témazdravotnictví, který měl pravděpodobně avizovat rozsáhlou speciální přílohu tohoto vydání na téma změn ve zdravotnictví v roce 2011.
S autorem sloupku se shodnu, pokud jde o jeho úvodní stesk nad tím, že revoluce se ve zdravotnictví v roce 2011 rozhodně nekonala, a to navzdory politickým proklamacím ze všech směrů a barev politického spektra.
Pobavilo mě autorovo označení nadstandardů jako politické legrácky. Nevím, jak by se na toto označení tvářili sociální demokraté ve své svaté válce za plně bezplatnou zdravotní péči. Kvůli rozdělení péče na standardní (která ovšem v zákoně není definována) a nadstandardní, podali dokonce podnět k Ústavnímu soudu. Pokud ale autor měl na mysli, že dosud formulované nadstandardy jsou ekonomickou legráckou, nezbývá než plně souhlasit. Těch pár alternativních postupů a materiálů rozhodně systém v příštím roce finančně nevytrhne. Systému bude chybět kolem 10 miliard, možná více, pár desítek miliónů za nadstandardy tedy systém nespasí.
Zajímalo by mě, odkud čerpal autor fakta pro své tvrzení, že „ Práce lékařů je hůř honorovaná na úkor farmaceuticko – průmyslové lobby….“. Skutečností každopádně je, že podle údajů ÚZIS z letošního roku se průměrná měsíční mzda lékaře mezi roky 2000 – 2011 téměř zdvojnásobila, konkrétně z 25 288 Kč v roce 2000 na 49 223 v roce 2010. (zdroj: ÚZIS). Celkové statistické údaje za rok 2011 zatím nejsou k dispozici ale podle předběžných údajů MZ ČR lze očekávat, že si lékaři v roce 2011 polepšili o 5 000 až 8 000 Kč měsíčně podle dosažené praxe a vzdělání.
Pokud jde naopak o ceny léků – tedy produktů farmaceutického průmyslu, jsou jedny z nejnižších v EU a konkrétně výdaje na předepisované léky u nás v podstatě za posledních 5 let stagnují (zdroj: VZP, SÚKL). Navíc se nedomnívám, že je užitečné takto uměle, a navíc značně zkresleně, stavět proti sobě lékaře a farmaceutické firmy. Obě tyto skupiny jsou totiž pro pacienty nezastupitelné a stejně důležité.
V závěru sloupku autor prorokuje, že se jednotliví aktéři českého zdravotnictví, tedy poskytovatelé, plátci, stát a průmysl neshodnou na řešení problémů. Já na tomto místě přidávám, že zkreslená tvrzení o tom, kdo vydělává v systému na jiném, k dohodě rozhodně nepřispívají.
30.12.2011
autor:
Další články
Na přehled všech komentářů
Reklama
