Na Aktuálně.cz vyšel 9.června článek Levné léky v Česku? Mýtus. Jiné země je nakupují za polovinu, který chtěl bořit mýty o lécích v ČR a přitom další vytvořil, jak už to tak bývá. Paní redaktorka Rodriguez správně poukázala na problém vývozu léků, které jsou pak nedostatkové pro české pacienty, ale zároveň trochu popletla tabulky a grafy OECD (na konci článku), o které se ve svých tvrzeních opírá. Zkusme tedy některá fakta uvést na pravou míru.

Z ČR se vyvážejí především originální léky, tedy ty, kterým ještě nevypršel patent (lhůta po kterou je chráněno duševní vlastnictví majitele), protože ceny jsou stanovovány tzv. vnějším referencováním podle tří nejnižších cen v zemích referenčního koše. Silná regulace státními orgány tlačí cenu těchto léků velmi nízko a ty jsou pak vyváženy některými distributory do zemí, kde je vyšší cenová hladina těchto léků. Některé z těchto léků se proto stávají čas od času nedostupné pro české pacienty. Je tedy dobře, pokud ministerstvo zdravotnictví připravuje administrativní opatření k omezení tohoto jevu. Dostupnost léků pro české pacienty ale určuje hlavně, zda vůbec a jak vysokou úhradu lék dostane z veřejného zdravotního pojištění, a v tom má naše země značné limity.

S tím úzce souvisí cena a úhrada tzv. generických léků, tedy těch, které již nechrání patent. Země, které mají lékovou politiku a realizují tzv. efektivní farmakoterapii, preferují na běžná onemocnění (včetně chronických) právě generická léčiva, aby jim „zbývalo“ dostatek prostředků na ta inovativní. Právě podle grafů, zveřejněných v roce 2013 OECD (data roku 2011) je možné říci, která země tuto politiku zvládá dobře a která ne. Rozhodujícími ukazateli je podíl generických léčiv na celkovém objemu léčiv, a to jak v množství (volume), tak také v hodnotě, chcete-li finančním objemu (value). Právě podle těchto ukazatelů, je dobrým příkladem Dánsko (o kterém si naopak paní redaktorka myslí, že draze nakupuje), které má podíl generik 73% ale „platí za ně“ pouze 28% – tedy hodně muziky za málo peněz. Naopak Švýcarsko (paní redaktorka je chválí, že nakupují lépe než my) má podíl generik pouhých 21% s náklady 16%. Nutno říci, že Švýcarsko si to se svými více jak 11% výdajů do zdravotnictví (my máme 7.5%) stále může dovolit. Česká republika je ve využití generik (34%) a jejich cenovém vyjádření (17%)  mírně pod průměrem OECD (41:19).  Z toho plyne fakt, že ceny některých generických léků jsou u nás skutečně zbytečně vysoké. Ostatně některé z nich se také proto do ČR dovážejí v rámci paralelního dovozu, i když jde o celkem zanedbatelné procento.

Důvodů, proč jsou některá generika u nás dražší, než například u našich sousedů v Německu, může být několik. V nedávné minulosti to byly zejména odvolání výrobců proti rozhodnutím a tudíž prodlevy v revizích cen a úhrad na Státním ústavu pro kontrolu léčiv  (máme ostatně jeden z nejsložitějších a nejnáročnějších regulačních systémů na světě). Dalším důvodem může být rozpor mezi cenami referencovanými mezinárodním organizacím, jako je právě OECD, a cenami reálnými v praxi. Jak plátci, tedy pojišťovny, tak poskytovatelé z řad nemocnic nakupují léky v rámci různých aukcí, slev, bonusů, takže cena reálná může být pouhým zlomkem úředně dané maximální ceny. Dalším důvodem může být i poměrně „zabetovaná“ příloha č. 2 v zákoně o veřejném zdravotním pojištění, která je orientovaná na velké generifikované lékové skupiny a ukládá mít v každé ze 192 skupin léčivých látek vždy jeden plně hrazený léčivý přípravek. Vzhledem k tomu, že ale léčivé přípravky z generifikovaných léčivých skupin nejsou z velké části regulované maximální cenou ale ohlašovanou cenou výrobce, která je ovlivňována pouze tržně a nikoliv zahraničními referencemi jako u maximální ceny, tak se v generifikovaných skupinách stanovuje úhrada podle tzv. vnitřní cenové reference, tj. českých cen hlášených výrobcem.

Obecně lze tedy říci, že léky patří v ČR skutečně k těm nejlevnějším v Evropě a není to žádný mýtus, jak píše paní redaktorka. Platí ale také, že některé z generických léků a zejména z některých lékových skupin, by mohly být ještě levnější.   Co však v ČR skutečně chybí je léková politika založená na datech a odborných analýzách, a ne na dojmech.

 

10.6.2014

autor:


Další články

Na přehled všech komentářů