Legislativa EU umožňuje distributorům a dalším subjektům na trhu nakupovat léčiva v členských státech s nižšími cenami a prodávat je tam, kde jsou ceny vyšší. Je to obchod jako každý jiný a jeho hlavní motivací je pochopitelně zisk, a rozhodně ne malý. Dokládá to stále více subjektů, které žádají v ČR regulační autority (Státní ústav pro kontrolu léčiv) o povolení. Na konci roku 2012 bylo zaregistrováno 407 distributorů, což je o 25 více než v roce předchozím.

V posledních letech se obchodníci s léky dostávají do úzkých. Mnohá média a politici je totiž obviňují z toho, že díky vývozu některých léků za hranice ČR, čeští pacienti mají těchto léků nedostatek. Tam, kde jsou léky nahraditelné jinými, problém většinou nenastává a konkrétní lék je nahrazen jiným se stejnou účinnou látkou či zaměnitelným léčebným účinkem. Horší je to v případě léků, které nemají dosud alternativu (např. cytostatika pro onkologické pacienty). Nelze se proto divit, že negativní nálepka se distributorům léčiv nelíbí a v poslední době podnikají řadu akcí na vylepšení svého image.

Minulý týden se v Praze konala tisková konference Asociace evropských distributorů léčiv (AEDL), kde hodlali zástupci obchodníků s léčivy napravit svoji reputaci tvrzením, že díky jejich aktivitám lze českým pacientům nabídnout levnější léky. Zatímco zástupci AEDL nebyli připraveni předložit data, která by jejich zásluhy dokládala, my jsme data našli.

Zatímco objem dovozu léků hrazených z veřejného zdravotního pojištění (tedy té aktivity, která může přinést zlevnění dovážených léků) je v řádech stovek miliónů (cca 185 mil. Kč za rok 2012 a 125 mil. Kč za tři kvartály roku 2013), tak paralelní vývoz (který může způsobovat nedostatek některých léků na českém trhu) se poslední léta pohybuje v miliardách (za rok 2012 asi kolem 5 miliard Kč) a narůstá o sta tisíce balení ročně. Podívali jsme také jaký je cenový benefit z dovozu konkrétních léků pro pacienta či fond zdravotního pojištění a zjistili jsme, že jde buď o velmi malé zlevnění či vůbec žádné. Jako příklad můžeme uvést lék na žilní problémy, kde pouze jeden distributor ze tří zlevnil lék o 13 %, podobně tomu bylo u statinů (léky na snižování hladiny cholesterolu), kdy ke zlevnění léku o 2 % došlo v 1 případě z 11 (a naopak ke zvýšení ceny paralelně dováženého léku došlo ve 4 případech).  Tato data, která lze dohledat ve veřejně přístupných databázích SÚKLu (úřadu, který reguluje ceny a úhrady léků a provádí dohled nad distributory), jsou také v souladu se zjištěními na evropské úrovni.

Analýza o cenách léčiv v souvislosti s paralelním obchodem léků (zdroj: EP, zpráva pro GŘ vnitřní politiky, Kavanos a kol., 2011) relativizuje tvrzení distributorů o zlevňování léků vlivem jejich obchodních aktivit. Citujeme ze zprávy: „Tento mechanismus může napomáhat snižování cen na prodejních trzích, ale celkově se jeví, že konečné prodejní ceny nebyly paralelním obchodem významně sníženy – většina rozdílů v cenách vzniká ve prospěch zprostředkovatelů.“  Z údajů této odborné studie tedy vyplývá, že velká část tímto způsobem ušetřených prostředků zůstane prostředníkům, a pro pacienty či systémy zdravotní péče tak nepředstavuje žádný přínos. Nezdá se také, že by paralelní obchod výrazně snižoval ceny léčiv v členských státech, kde jsou tyto ceny vysoké. Z údajů vyplývá, že paralelní obchod nepřináší zdravotním pojišťovnám žádné výrazné úspory, protože ceny paralelně obchodovaných produktů jsou stejné nebo téměř stejné jako ceny původních produktů (Kanavos a Costa-Font 2005; Kanavos a Kowal 2008), což prakticky znamená, že zisky zůstávají v rámci dodavatelského řetězce. Bylo rovněž doloženo, že paralelní obchod nemusí nutně sloužit jako oživení hospodářské soutěže; ceny původních produktů se tak vlivem paralelního obchodu nesnižují (Kanavos a Vandoros 2010). Na druhou stranu se ve stejné zprávě pro Evropský parlament uvádí, že „Jednou z důležitých obav je i to, že paralelní obchod může způsobit nedostatek určitého produktu ve vyvážejících členských státech“. Nutno konstatovat, že ČR patří právě mezi vyvážející státy, což ostatně dokládají také údaje SÚKL.

Nakonec tedy není divu, že představitelé Asociace evropských distributorů léčiv nebyli schopní předložit data, která by dokládala jejich „konání dobra“ v ČR. Lépe by odpovídalo realitě konstatování, že dělají byznys (na tom není nic nelegálního ani nemorálního), který má ale občas nečekané vedlejší účinky.

16.12.2013

autor:


Další články

Na přehled všech komentářů