Ministr M. Holcát o prioritách: „Pokud máme zdůvodnit, proč se zvyšují platby do nemocnic, je třeba také zvažovat priority. Velký nárůst (1 či 1,5 mld.) se pro rok 2014 očekává v centrové péči, tedy v léčbě těch nejzávažnějších chorob jako je roztroušená skleróza, revmatická či onkologická onemocnění. Pokud nebudeme léčit tyto pacienty efektivně, následně budeme platit daleko více jak ve zdravotnictví, tak také v resortu sociálních věcí. Kdo se navíc u svých blízkých s takovou nemocí potkal, dobře ví, o čem mluvím.“
Úhradové vyhlášce pravděpodobně rozumí stále méně lidí, a to i těch, které „živí“. Jak jinak totiž rozumět tomu, že pohled ministerských úředníků se tak výrazně liší od pohledu zdravotníků, pokud jde o odhady dopadů vyhlášky na rok 2014 do reálné praxe zdravotnických segmentů. Poskytovatelé se ale shodnou v jednom – peněz je stále málo a systém bude deficitní nadále. Seminář o.s. Občan se věnoval právě této tématice a své přišel říci k úhradové vyhlášce i ministr zdravotnictví M. Holcát, doprovázený JUDr. O. Dostálem (tentokrát vystupujícím v barvách ministerských) a vedoucím odboru úhrad na MZ Mgr. J.Kvačkem z odboru dohledu nad zdravotními pojišťovnami MZ.
V úvodu se přítomným dostalo od jednoho z tvůrců úhradové vyhlášky sympatického ujištění, že se integrálů ve vzorcích výpočtů úhrad bát nemusíme (jaká úleva) a že si plně vystačíme se základními matematickými operacemi. Následoval přehled základních parametrů vyhlášky (kterým jsme již věnovali v minulém čísle ZN) ale také přiznání resortu, že stále není schopen určit, která nemocnice (vyjma těch přímo řízených) hospodaří dobře a která ne. To není moc uklidňující, vezme-li v úvahu, že do resortu půjde „z našeho“ celkem 235 miliard korun.
Ondřej Dostál ve své prezentaci avizoval podrobnou analýzu úhradových mechanismů a regulací ve světle evropského i českého ústavního práva, kterou s ministrem Holcátem zamýšlejí zanechat jako odkaz novému ministrovi zdravotnictví. Dosud uplatňované regulace ve formě objemových limitací péče či sítě poskytovatelů pak nazval dlouhodobě mrtvými, právě s ohledem na platnost některých evropských norem, zejména pak směrnice o mobilitě a přeshraniční péči. Nález ústavního soudu podle O. Dostála ale neznamená, že není možné uplatňovat v systému veřejného zdravotního pojištění žádné regulace. Musejí mít ale zákonný podklad, být legitimní a vhodné co do účelu a s podmínkou, že tohoto účelu není možné dosáhnout šetrnějšími prostředky. Problém je, že současný ministr zdravotnictví, úřadující bez fungující poslanecké sněmovny, žádnou systémovou regulaci prosadit nemůže, i když by se jich nabízelo hned několik. Zákonně lze například explicitně limitovat hrazenou péči z veřejného pojištění (tedy specifikovat úhradový standard) nebo omezit volbu poskytovatele např. formou gatekeeping anebo vytvářet opatření na úrovni ceny vstupů (např. různými formami soutěží o cenu). Nabízela by se také opatření na straně pojišťoven v podobě moderní, cílené kontroly vykazované péče, která by však vyžadovala nějaký sofistikovaný systém elektronizace dat. O. Dostál také opětovně poukázal na právní problematičnost jakékoli vyhlášky, kdy nárok pacienta je vymezován podzákonnou normou.
Ministr Holcát ve svém vystoupení zrekapituloval částky, o které se navýšil rozpočet zdravotního pojištění za jeho úřadování (4,7 mld. navýšení za státní pojištěnce a 1,7 mld. bezúročná půjčka pro VZP). Dodal ale zároveň, že nároky všech segmentů péče představují částku kolem 50 – 60 mld. korun. Posteskl si přitom, že při každém oznámení navýšení zdravotnického rozpočtu následovala nová vlna kritiky a volání po dalších penězích, což je sice pochopitelný, ale v současném stavu politického provizoria, parametrů státního rozpočtu ale i stavu ekonomiky, dost nerealistický požadavek.
M. Holcát přirovnal situaci MZ po rozhodnutí Ústavního soudu k pozici Královny Koloběžky I. ze stejnojmenné pohádky, kdy musí vyřešit téměř nesplnitelný úkol regulace vs. ne(regulace). Ministr se přitom domnívá, že regulace jsou použitelným nástrojem a v nějaké formě budou ve zdravotnictví i nadále, což je ostatně běžné i v jiných evropských státech. Na druhou stranu odmítl regulovat přístup pacientů k indikované a potřebné léčbě, ať už v ambulancích nebo nemocnicích. Na závěr si ministr zdravotnictví pohrál s myšlenkou, že úhradová vyhláška by ministerstvem vůbec být vydávána nemusela a naznačil, že i toto by mohlo být jedno z doporučení jeho nástupci.
10.1.2014autor:
