Je otázka, zda se jedná skutečně o opatření, která povedou v horizontu roku či dvou k žádoucí změně a významným úsporám v rezortu nebo spíše o zbožná přání a politické proklamace. Mnohé z ministrem navrhovaných a vládě předložených 14 bodů totiž nejsou až tak nové a u některých by se chtělo zvolat „To ještě nefunguje?“ nebo „Proč už to dávno není?“
Do této kategorie patří například návrh na nehrazení amalgámových plomb z veřejného pojištění, sdílené úhrady drahých léčiv a přístrojů (tzv. sdílení rizik) nebo elektronické aukce na léky. Zatímco první opatření v podobě plomb bylo několikrát smeteno politiky pod stůl pod heslem lepší blaho víceméně zdravé většiny než vážně nemocné menšiny, ta dvě další dvě opatření už mohla fungovat, kdyby nebyla zpackaná v zákoně a byla řádně odpracována státními úředníky a úředníky pojišťoven. V případě navrhovaných elektronických aukcí na léky vyvstává navíc otázka, zda právě toto opatření přinese tolik potřebné úspory v řádu proklamovaných stovek miliónů korun. Léky v České republice totiž patří mezi nejlevnější v Evropě, takže se je vyplatí reexportovat, což má následek nedostatek některých léků pro české pacienty.
Naprostý otazník s vykřičníkem pak mám u požadavku na transparentní hospodaření a smluvní politiku zdravotních pojišťoven. Nejsou to právě politici a vysocí státní úředníci, včetně těch jmenovaných ministerstvem, kteří sedí ve vrcholných orgánech naší největší pojišťovny. Co tam celá ta léta dělali? K tomu patří i všechny další navrhovaná opatření na efektivnější rozdělování peněz mezi pojišťovnami (lepší zohledňování chronicky nemocných) či optimalizace revizní činnosti pojišťoven (zřízení kanceláře zdravotních pojišťoven). Tato opatření měl obsahovat nový návrh zákona o zdravotních pojišťovnách, který ministerstvo slíbilo připravit již v tomto roce a vláda schválit. Teď už opět politici od tohoto zákona couvají a lze předpokládat, že když bude předložen, tak v tak „konsensuální“ podobě, že spíše uškodí, než prospěje.
Ministerstvo hodlá na rok 2013 vydat restriktivní vyhlášku, která bude znamenat výrazné šetření proplácené zdravotní péče. Je logické, že se může za péči zaplatit jen to, co se vybere na tzv. zdravotním pojištění (všichni víme, že to s pojištěním nemá nic společného, ale že se přerozděluje „zdravotní daň“). Poslední vyjádření reprezentantů ministerstva zdravotnictví naznačují, že by se nemělo výrazně šetřit na pacientech s vážnými diagnózami, které jsou přednostně léčeni v tzv. centrech (onkologická centra, centra pro léčbu roztroušené sklerózy, centra pro vzácná onemocnění apod.). Na druhou stranu se stále více mluví o tzv. pozitivních listech léčivých prostředků (levnější léky preferované pojišťovnami) a stejně tak o dalším zastropování limitů léčby. U vážných diagnóz by samozřejmostí měla být personalizovaná léčba a platba za ní by měla jít přímo za pacientem a ne se ztrácet v paušálech a limitech. Pro léčbu vážných onemocnění by jakékoli restrikce měly být použity až tehdy, když jsou vyčerpány všechny další možnosti k úsporám – a tato podmínka nebude v našem systému ještě dlouho naplněna.
Shrnuto a podtrženo, navrhovaná opatření budou neefektivní, pokud se nenajde u politiků odvaha celý systém financování zdravotní péče přehodnotit a změnit. Pojištění by mělo být skutečným pojištěním a pokrývat by mělo především dlouhodobé stavy a vážná onemocnění. Ostatní zdravotní banality ve formě chřipky či zubního kazu a nepohody si buď sami zaplatíme, nebo se na ně připojistíme.
3.12.2012autor:
