Vážená paní Fischerová,

zaujala mě Vaše diagnóza, kterou jste stanovila našemu zdravotnictví. V rozhovoru pro on line týdeník Tyden.cz  jste uvedla cituji: „Běžně se ví o tom, že se všechno dělá ve prospěch farmaceutických firem. Všechno platí pacienti, ale oni strádají.“ Nakonec jste shrnula, že ve zdravotnictví je vlastně peněz dost, jen nejdou tam, kam by měly a že se rozkrádají.

Dovolte mi proto pro Vaši informaci několik faktů, kterém čerpám z veřejně dostupných zdrojů, jako ČSÚ nebo ÚZIS.

1. ČR má v evropském srovnání spíše podprůměrný podíl zdravotních výdajů k HDP (cca 8%), a to i v porovnání se státy, které jsou nám blízké, např. Slovensko (9%) a neporovnatelně méně než např. Rakousko (11%) nebo Švýcarsko (11,5%). Tímto argumentem si dovoluji rozporovat Vaše tvrzení, že v našem zdravotnictví je peněz dost.
2. Kdyby platila Vaše teze, že vše si platí pacienti, nemohla by být spoluúčast lidí na zdravotní péči v ČR jedna z nejnižších v Evropě (cca 16%) např. i proti našim sousedům na Slovensku (cca 24%). České zdravotnictví platí v mezinárodním srovnání za jedno z nejsociálnějších. Celých 84 % nákladů jde totiž z veřejných zdrojů. Ke každé 1 koruně vynaložené pacientem, dá systém více jak 5 korun.
3. Kdyby šly peníze přednostně do farmaceutických firem, muselo by to být na statistických ukazatelích vidět. Tyto však v průběhu posledních několika let vypovídají o stagnaci nákladů za léky (na předpis). Od roku 2007 stoupaly náklady na zdravotnictví cca o 17%, zatímco na léky o 3,5%. Ceny léků, tak jak se podle zákona stanovují (nejnižší cena z referenčních zemí) jsou v ČR prokazatelně jedny z nejnižších v EU. To naopak způsobuje vážné problémy v dostupnosti některých z nich, protože jsou terčem paralelního vývozu do zemí, kde jsou dražší.

Naopak nechci rozporovat Vaši úvahu, že se ve zdravotnictví krade, podvádí a fixluje, tak jako ve všech dalších oblastech našeho života. Ne méně, ne více. Problém je, že fixlují skoro všichni a je to veřejné tajemství. Někde se dokonce fixluje s daty tzv. ve prospěch pacienta. Není problém se dostat k datům některých oblastních nemocnic, kde úmyslně nadhodnocují počet komplikací, aby dostali větší platby v rámci DRG systému, ambulance které si vypisují výkony či léky na pacienty, kteří u nich léta vůbec nebyli, pojišťovny, které se nechávají vysávat rádoby podnikateli ve zdravotnictví a IT technologiích, politici, kteří politickým tlakem nutí pojišťovny uzavírat nové a nevýhodné smlouvy na nepotřebná zdravotnická zařízení a jejich supermoderní přístroje, šíbři, kteří si udělali byznys na inovacích a pod různými záminkami je pašují do systému veřejného zdravotního pojištění, podvodníci, kteří si udělali dojnou krávu z fondů EU. Ani někteří pacienti nezůstávají pozadu a požadují zbytečné a opakované vyšetření, když nedostanou další lék, cítí se ochuzení, mnozí vědomě nedodržují léčebný režim a tím způsobují systému další zbytečné náklady. Takže, do svědomí si musí sáhnout všichni a ne jednoznačně ukazovat na viníky všeho toho marasmu.

Většinu lidí tohle všechno štve, frustruje a zmenšuje ochotu mnohých být solidární, a proto nechápu, proč by měli být ještě trestání dalšími nátlakovými akcemi zdravotnických odborářů (ČLK není nic jiného).

Vás bych zároveň prosila, abyste se napříště držela známého hesla „Ševče, drž se svého kopyta“. Vaše akce, vystoupení a názory v oblasti kultury jsou jistě ceněné. Nedejte se tedy manipulovat a vtahovat do hry, ke které nemáte „data“. Pokud se však k tomu cítíte být puzena „vyššími principy“, ráda Vám skutečně nezávislá data poskytnu.

PhDr. Ivana Plechatá
www.ozdravotnictvi.cz

19.2.2013

autor:

Další články

Na přehled všech komentářů