Od 1.června máme teoretickou možnost připlatit si za operatéra či porodníka. Proč mluvím o teoretické možnosti? Protože bychom nebyli v Čechách, aby všechno nebylo trochu jinak a ministerstvo zdravotnictví nevydávalo pokyny po vzoru chytré horákyně ze známé pohádky B. Němcové. Po prostudování metodického pokynu z pera MZ se řada nemocnic rozhodla tuto možnost ani nenabízet a navíc se zdá, že v praxi nepůjde ani tak o pacientovu volbu operatéra ale spíše o nabídku managementu nemocnice těch „správných“ lékařů.
První námitku mám již proti samému zdůvodnění zavedení tohoto institutu, a to, že odpadnou úplatky lékařům a trapné dohadování o ceně. Dozvěděli jsme se totiž, že lékař bude mít pro sebe asi 50% příplatku, který navíc bude muset zdanit a zaplatit z něj i další povinné odvody. Ostatní půjde jako paušál nemocnici. Lze tedy předpokládat, že ti lékaři, kteří na přání svého pacienta na osobní účast při operaci kývli dříve i bez úplatku, tak budou velmi pravděpodobně činit i nadále, než aby se ocitli na veřejném seznamu těch, co „jdou koupit“. Naopak lze předpokládat, že mnozí z těch, kteří brali úplatky předtím, je budou brát i nadále, protože mít 10 000 Kč nebo 4 000 Kč je přeci jen rozdíl. Nedovedu si dost dobře představit elitního porodníka, jak za 5000 Kč je měsíc okolo termínu porodu v pohotovosti přijet na zavolání. Navíc mi vůbec není jasné, proč by měl pacient platit paušál nemocnici, když ta dostane platbu tak jako tak od jeho zdravotní pojišťovny.
Druhá námitka je, že jsem dosud žila v domnění, že ten, který možnost volby využije, si skutečně bude moci volit operatéra vybraného zdravotnického zařízení podle svého vlastního uvážení (s tím, že pochopitelně nikdo nemůže nutit gynekologa k operaci žlučníku). Chyba lávky, paciente – i toto bude zregulováno managementem nemocnice, který bude při tvorbě seznamu jistě respektovat hierarchii od pánů přednostů, primářů apod. Takže, pokud si pacient vybere k operaci svého slepého střeva kamaráda – sekundáře, ke kterému má plnou důvěru, ten nemusí být na seznamu nabízených. Na výběr bude mít naopak třeba primáře či jeho zástupce, kteří apendix „ na stole“ neviděli již řadu let. Parafrázuji to, co jsme se dozvěděli od ředitele VFN Královské Vinohrady v rámci diskusního pořadu Radiožurnálu na téma příplatky za volbu lékaře dne 29.5.
Třetí a zásadní námitka je, že se tento institut, tak je navrhován, naprosto nehodí do našeho (ne)systému veřejného pojištění – tedy spíše zdravotní daně. Neustálé roubování nových „kapitalistických výdobytků“ do našeho „socialistického“ zdravotnictví je cestou do pekel. Argument, že to v některých evropských zemích funguje je správný, je třeba ale dodat, že tyto země mají skutečné zdravotní pojištění a hlavně komerční připojištění a možnost volby pojistných plánů a právě z nich si takové „libůstky“ mohou lidé platit.
Na závěr bych ráda přidala varování pro nás pacienty: Buďme velmi ostražití, pokud nám politici a úředníci tvrdí, že to či ono dělají pro naši možnost volby. To, co na začátku může vypadat jako šance, že se skutečně můžeme více rozhodovat, je v praxi jen další pastí, v lepším případě jen pro naše peníze. Daleko horší ale je, že tyto „nedůležitosti“ nás odvádějí od toho, čemu bychom měli věnovat daleko větší pozornost – a tím je kvalita a účinnost prevence a kvalita, dostupnost a včasnost léčby.
Ivana Plechatá
1.6.2012
autor:
Další články
Na přehled všech komentářů
Reklama
