Není to vždy lehké, protože zejména informační nerovnováha je mezi klíčovými hráči v českém zdravotnictví značná a my jako pacienti taháme za kratší provaz. V systému jsou poskytovatelé zdravotnických služeb (zdravotnická zařízení a lékaři) těmi, kteří paradoxně vytvářejí nabídku i poptávku po těchto službách. Postavení pacienta jako spotřebitele zdravotních služeb je zcela specifické v porovnáním s naším postavením spotřebitele v jiných oblastech. Teprve na základě sdělení našich potřeb lékaři a následném stanovení diagnózy a léčby je pro pacienta poptávka formulovaná. Sám pacient většinou nemá dostatek informací a znalostí, aby tak mohl učinit sám. Tato poptávka je následně uspokojena a zaplacena plátcem, tedy zdravotními pojišťovnami Tak by dala shrnout slova RNDr. Raitera z platformy Kvalita očima pacientů analyzující postavení pacienta v systému českého zdravotnictví na nedávném semináři Institutu pro veřejnou diskusi.

Kdo má tedy zájem na tom, aby byl pacient informovaný, aktivní, formuloval odpovídajícím způsobem své potřeby a dožadoval se svých práv, stejně tak jako si uvědomoval své povinnosti?
Domnívám se, že prioritně je to zájmem nás – pacientů. Jak totiž ukazují poslední zahraniční studie1, aktivní a informovaný pacient se léčí rychleji, je spokojenější, tedy psychicky odolnější. Je takzvaně v pohodě a jak víme psychická pohoda značně přispívá k hojení a uzdravování. V rozporu s výše uvedeným jsou ale poslední data STEM2, která hovoří o tom, že lidé nemají příliš informací o svém zdravotním stavu, a to přesto, že zdraví staví nejvýše v řebříčku svých hodnot. Také údaje hovořící o Češích jako konzumentech alkoholu (jedna z nejvyšších příček v Evropě), kuřácích (30% mužů a 20% žen denních kuřáků) a narůstajícím počtu obézních s nedostatkem pohybu moc optimismu nevzbuzují.3 Již řadu let je přitom známé, že právě tento rizikový životní styl nepříznivě ovlivňuje zdraví, způsobuje řadu velmi vážných onemocnění, včetně dlouhodobých chronických chorob, zkracuje délku života ve zdraví a život sám. Přináší nám nemalé finanční ztráty jak pro nás osobně, tak naši rodinu ve formě krátkodobé či dlouhodobé neschopnosti pracovat. Netřeba zdůrazňovat, že ztráty jsou značné i pro stát a veřejné rozpočty, a to jsou peníze, které by jinde byly třeba potřeba.

Také pojišťovny jako plátci zdravotní péče by měly mít totožný zájem s pacienty. Jak ukazují výsledky již zmiňovaných studií, aktivní pacient se nejen léčí rychleji ale také levněji. Jak stoupá aktivita a informovanost pacienta, klesá např. počet opakovaných hospitalizací, přihodí se méně chyb v rámci léčby, vzrůstá pacientova důvěra v lékaře a celý systém apod.

Mnoho motivace k výchově aktivního a informovaného pacienta dosud neměla zdravotnická zařízení. Léčit rychleji a levněji pro ně znamenalo méně si vydělat. Lůžek, lékařů, nemocnic, techniky máme až až a vše je třeba zaplatit. To se však v blízké budoucnosti začne měnit. Nemocnice začínají být odměňovány podle efektivity – tedy úspěšnosti odléčení toho kterého pacienta s konkrétní diagnózou. Jejich výdaje jsou zároveň paušalizovány a zastropovány – je tedy také jejich zájmem léčit levněji a rychleji. Různé organizace navíc vydávají již dnes žebříčky nemocnic s ohledem na sledování různých parametrů jejich úspěšnosti. Pacienti se tak budou moci v budoucnosti rozhodnout kam se jít léčit a kam raději ne. Také proto je lepší posilovat naši aktivitu, informovanost a odpovědnost ke svému zdraví než žít „ve sladké nevědomosti“.

1Zdroj: Patient survey, AARP, populace USA, 50+
2 http://www.izip.cz/pro-media/aktuality/485-3/cesi-nemaji-prehled-o-svem-zdravotnim-stavu-platna-ockovani-ma-pouze-ctvrtina-populace
3 EUROSTAT

1.5.2012

autor: Ivana Plechatá


Další články

Na přehled všech komentářů