V poslední době zaznívá od různých politiků či zástupců odborů čím dál více slov varujících před privatizací zdravotnictví. Nebo že jsou připraveni „hrozící privatizaci“ zabránit. I když se nedomnívám, že by se něco takového chystalo, rád bych se společně se čtenáři zamyslel nad úlohou soukromého sektoru ve zdravotnictví.

Nemocnice/ilustrační foto

Častým argumentem proti němu bývá averze vůči zisku. Podle tohoto argumentu soukromí poskytovatelé zdravotních služeb raději preferují zisk před blahem pacienta či veřejným zájmem. Zde spatřuji rozpor. Zisk je přeci důsledkem blaha pacientů, odměnou za to, že soukromý poskytovatel odvádí dobrou práci a je pacienty vyhledáván. Pokud by naopak blaho pacientů poškozoval, ti by chodili jinam a ze zisku by se stala ztráta. Zisk tedy představuje motivaci, stejně jako v jakémkoli jiném odvětví, poskytovat kvalitní a dostupné služby.

Jak je to se zmiňovaným veřejným zájmem? Často třeba slyšíme, že soukromé nemocnice si „vyzobávají“ lukrativní obory jako hrozinky z dortu, zatímco ty prodělečné utlumují, což je proti veřejnému zájmu. Uvědomme si však, že onu lukrativnost stanovuje stát prostřednictvím různých nařízení, především tzv. úhradové vyhlášky a seznamu výkonů. Jestliže stát uměle vytvoří lukrativní obor, nejedná se o chybu soukromých poskytovatelů, nýbrž státu.

Protože příjmy poskytovatelů jsou dominantně ovlivňovány státní regulací, manévrovací prostor zůstává v oblasti výdajů. A zde má soukromník větší motivaci k efektivnějšímu chování, zatímco veřejný sektor, nejen v oblasti zdravotnictví, má větší sklony k plýtvání. Vzpomeňme si na příklady ztrátových krajských nemocnic, které se po privatizaci nebo pronájmu soukromníkům dostaly do černých čísel. Kromě toho, konkurence mezi poskytovateli pozitivně ovlivní i veřejný sektor a v konečném důsledku i zákazníka-pacienta, to platí všude. Všichni vidíme, jak se změnilo chování státního dopravce vůči zákazníkům, jakmile byly na železniční trasu Praha-Ostrava vpuštěni soukromí provozovatelé.

Pokud někdo neveří mým argumentům o pozitivním vlivu konkurence či motivační roli zisku, stále zbývají jiné možnosti, jak si stát může uhlídat kvalitu péče či bezpečnost práce. Vždyť již dnes máme spousty předpisů, které musí privátní nemocnice splňovat, a stát, případně zdravotní pojištovny, je má důsledně vynucovat prostřednictvím kontrolní činnosti. Tyto předpisy ovšem musí platit pro všechny stejně.

Na závěr připomeňme, že praktičtí lékaři a většina ambulantních specialistů patří mezi soukromníky. Své ordinace provozují jako OSVČ, případně formou určitého typu obchodní společnosti (s.r.o., a.s.). Pacienti s tímto stavem problém nemají, navštěvují je ve velkých počtech. Proč by měl být problém se soukromými poskytovateli v segmentu lůžkové péče?

Privátní sektor do zdravotnictví patří. Má potenciál být motorem zvyšování efektivnosti a kvality léčby i komfortu pro pacienty. Proto by mu stát ani územní samosprávy neměly házet klacky pod nohy, ať už dotační a daňovou politikou, nebo legislativním znevýhodňováním.

8.12.2016

autor:


Další články

Na přehled všech komentářů