Současní vládní představitelé prezentují názor, vtělený i do programového prohlášení, že za stejný výkon by měla být uhrazena stejná platba. Bez ohledu na konkrétní zdravotnické zařízení či pojišťovnu. Na první pohled logický přístup však má i své nevýhody.

Nejedná se o žádnou novou, převratnou myšlenku. Už například bývalý ministr Leoš Heger se prostřednictvím úhradových vyhlášek snažil o postupné sjednocování základních sazeb nemocnic. Zároveň, aby nedošlo k šokovému efektu na zařízení s historicky nadhodnocenou sazbou, stanovil určitý koridor, pod který nešlo poklesnout. Současná koalice pak píše ve svém programovém prohlášení natvrdo: „Podle principu „za stejný rozsah a srovnatelnou kvalitu péče“ bude hrazena stejná úhrada.“

K naplnění tohoto slibu ministr zdravotnictví Němeček, a především ministr financí Babiš, požadují mnohem podrobnější a rozsáhlejší reportování produkčních i finančních dat od zdravotních pojišťoven. Nelze se divit, protože nynější forma souhrnných výkazů o stavu efektivnosti financování zdravotní péče příliš informovat neumí. Pouze vhodnější datová základna umožní vůbec zjistit, jak jsou konkrétní poskytovatelé financovaní, a odhalí určité odchylky, výkyvy a nestandardní úhrady.
Zde ale nesmí dojít k mediálně vděčnému a populistickému zkreslování ve stylu, že každá odchylka rovná se podvodu nebo krádeži veřejných prostředků. Naopak, u každé by mělo být vyžadováno vysvětlení. A to při vědomí toho, že zdravotní pojišťovna jako subjekt hospodařící s veřejnými prostředky musí následovat principy efektivnosti, hospodárnosti a účelnosti.

Odchylky v úhradách směrem nahoru nemusí vždy představovat nežádoucí věc. Např. v odlehlých a méně hustě zalidněných regionech, aby pojišťovny splnily limity dostupnosti péče pro své pojištěnce, jsou ochotny (nebo nuceny) připlatit lékařům a zařízením více. Zdůvodnit lze i vyšší úhrady specializovaným nemocnicím, které však od času provedou i relativně banální zákrok, ale musí být vybaveny špičkovými přístroji a zaplatit špičkové odborníky. Podobných příkladů bychom mohli vyjmenovat více.

Podobně by nemělo být cílem odstranit všechny odchylky v úhradách směrem dolů. Pokud jsou pojišťovny schopny vyjednat nižší ceny a zabezpečit kvalitní a dostupnou péči za nižší úhrady, nikdo by jim neměl bránit. Jedná se o potřebný konkurenční prvek v českém systému zdravotního pojištění, který není dosud příliš rozvinutý. Pokud by konkrétní pojišťovny takto ušetřily za péči, mohly by nabídnout více potřebnějších preventivních programů pro své pojištěnce.

Vyzněním tohoto komentáře tedy rozhodně nemělo být, že sjednocení úhrad je špatné. Naopak, neodůvodněné rozdíly by se skutečně měly odstraňovat. Je však třeba si uvědomit, že tento přístup nelze prosazovat všude a absolutně.

2.10.2014

autor:


Další články

Na přehled všech komentářů