Snížení plateb státu za jeho pojištěnce se už na první pohled jeví jako naprosto nepochopitelný, a navíc nelogický krok. Předpokládali jsme, že po covidové pandemii nikdo nebude zpochybňovat nutnost finančně zdravého zdravotnictví. Mýlili jsme se. Ideologie vítězí nad rozumem a čísly. Snížení plateb a vytvoření vnitřního dluhu 14 miliard se někde musí projevit. Objektivně je zdravotnictví postiženo vládními škrty nejvíce, vedle snížení plateb do zdravotního pojištění za státní pojištěnce se snížil také rozpočet Ministerstva zdravotnictví, a to o oproti původnímu plánu o 5,5 miliardy a oproti roku 2021 o více než miliardu. Nepochopitelné a nevysvětlitelné.

Proč se vývoje situace obáváme? Už pro letošní rok byl rozpočet zdravotních pojišťoven nastaven jako deficitní. Primárně se bez nákladů na covid vyšplhal deficit po započtení nákladů na zvýšení platů na minus 17 miliard korun. K tomu je třeba připočítat náklady na testování, které samo Ministerstvo zdravotnictví odhaduje ke konci února na deset miliard (sděleno 24. února). Samozřejmě bude také nutné zaplatit vakcíny a další nasmlouvané léky na covid. Na účtech zdravotních pojišťoven jsou skutečně zůstatky okolo 50 miliard, ale když odečteme výše uvedené náklady a vezmeme v úvahu, že měsíčně je třeba na úhradu péče a provoz pojišťoven 37, 5 miliardy, tak je bilance zcela jiná. Zůstatky jsou celkové, ne pouze v rezervních fondech. K tomu je potřeba myslet na to, že Ministerstvo zdravotnictví bude muset vydat novou vyhlášku, která bude nemocnicím a dalším zdravotnickým zařízením kompenzovat zvýšené náklady. Potom už nám pro letošní rok nezbývá vůbec nic, a to jsme na začátku roku a nevíme, co přijde.

Za odbory jsme udělali maximum. Vysvětlení, proč se nemají snížit platby za státní pojištěnce, jsme písemně zaslali premiérovi (bez odpovědi), náš postoj jsme sdělili na jednání tripartity. Jednali jsme s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou a ministrem financí Zbyňkem Stanjurou, s ministrem vnitra Vítem Rakušanem a samozřejmě také s ministrem zdravotnictví Vlastimilem Válkem.

Ministr Válek tvrdí, že jsme jediná instituce, která vyjadřuje obavy. Zřejmě, mimo ČLK, to tak je. Proč se nikdo další neozývá? Dovolím si spekulovat. Přímo řízené nemocnice už zaznamenaly vyjádření, že dojde k obměně ředitelů. Ozvat se a jít proti zřizovateli? Krajské nemocnice mají taktéž zřizovatele a každé vybočení z řady může být kontraproduktivní (mnoho ředitelů je i politiky). V pojišťovnách, zvláště ve VZP, dochází k obměně správní rady a ta jmenuje ředitele. Kruh se nám uzavřel. A kde se mohl vzít ten druhý pohled, tedy pohled současných vládnoucích politiků? Jak je možné, že nevidí obrovské škrty ve zdravotnictví jako nebezpečné a nesmyslné? Odpověď je možné najít v jejich plánovaných změnách ve zdravotnictví. Když nebudou peníze, tak se snáze vysvětlí, proč je nutné vytvořit připojištění a proč si mají pacienti připlatit.

Covidová doba ještě bude mít dopady, a to jak na pacienty, tak na zdravotníky, a proto chceme, aby zdravotnictví bylo finančně stabilní. A to v těchto jednoduchých, výše uvedených počtech ještě nejsou brány v úvahu obrovské finanční náklady ve zdravotnictví, které s sebou přinese pomoc válečným uprchlíkům z Ukrajiny a zajištění zdravotní péče pro ně. Tuto humanitární pomoc odborový svaz samozřejmě podporuje ve všech jejích směrech. Jde ovšem o nečekaný problém a půjde o nečekané výdaje. Tento stav, zároveň spolu s neznámým budoucím vývojem epidemické situace, by měl vládu přesvědčit, aby se zachovala zodpovědně a plánované škrty za státní pojištěnce přehodnotila. Znovu připomínáme zásadní premisu: Zdravotnictví bude tak dostupné a finančně zabezpečené, jak ho nastaví politici. Vše je otázka priorit.

Vyšlo v časopise České lékařské komory Tempus medicorum č. 3/2022.

2.5.2022

autor: Dagmar Žitníková, předsedkyně OSZSP ČR


Další články

Na přehled všech komentářů