Tématu prevence se věnujeme opakovaně, protože jsme přesvědčeni, že je stále opomíjeno v diskusích o zdravotnictví. Na prevenci lze nahlížet hned z několika úhlů. Zkusme nahlédnout na prevenci z pohledu ryze osobního, z pohledu medicínského a ekonomického. Nepřekvapí nás, že tyto pohledy mohou docházet i ke značně rozporným závěrům.
Předpokládám, že pro nás je nejdůležitější pohled osobní– tedy jak se nám vyplatí pečovat o své zdraví, chovat se odpovědně ke svému tělu a duši a využívat nabídku preventivních programů a prohlídek u lékaře. Známé pořekadlo praví, že je lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný. Převedeno do důsledku, to platí i v reálném životě. Jsme-li zdraví na těle i duši, máme dost energie do života i práce, jsme schopni více pracovat a finančně se zajistit v produktivním věku. Zajistíme nejen sebe ale i svoji rodinu, děti, a ty , které milujeme. Budeme-li zdraví, život s nimi si užijeme, budeme děti vidět dospívat, dočkáme se vnoučat a posloužíme svým rodičům. Myslíme-li na své zdraví, chováme se odpovědně nejen k sobě ale i ke svým nejbližším. Toto vše platí většinově, ne však absolutně. Je řada nemocí, kterým prevencí a zdravotním životním stylem zabránit nelze, jsou však ve výrazné menšině. Být zdravý se zkrátka vyplatí. Problém je v tom, že většina z nás na zdraví začne myslet až když se nám ho nedostává – a to je pozdě „bycha honit“. Nicméně na alespoň relativní zdraví není pozdě nikdy – zdraví přece nezemřeme. Když už nás nějaká choroba potká – zkusme dodržovat léčebný režim a naslouchat svému tělu i lékaři čeho si žádá. Zase se to vyplatí a omezíme se ve svém žití co nejméně.
Ti, kterým odpovědnost za své zdraví nic neříká, budou asi nuceni začít o svém zdraví uvažovat alespoň z pohledu své kapsy. Není daleko doba, kdy pojišťovny budou odměňovat či trestat své pojištěnce finančně, podle toho jak přistupují ke svému zdraví.
Pohled medicínský je o lékařské vědě, statistice a důkazech plynoucích často z velmi dlouholeté zkušenosti a výzkumů. Proč jim tedy nevěřit, a to i přesto, že se někdy nějaká chybička najde?. Zatím ale nikdo nebyl schopen rozporovat základní postuláty typu: „kouření škodí zdraví a způsobuje i vážné nemoci jako je rakovina plic“, „přejídání vede k obezitě a ta k řadě chorob jako je cukrovka, vysoký krevní tlak, kardiovaskulární nemoci apod.“ „očkování na smrtelné infekce je rozumné“. Je neodiskutovatelné, že právě civilizační nemoci, které jsou preventabilní, jsou nejčastějšími příčinami úmrtí u nás. Často úmrtími předčasnými a tedy z pohledu medicíny – zbytečnými.
Ekonomové se dívají na prevenci opět z trochu jiného úhlu a často v rozporu s našimi osobními zájmy a řeklo by se cynicky. Pro systém veřejného zdravotního pojištění je ekonomicky nejvýhodnější právě ten, který zemře rychle, třeba na infarkt, v den nástupu do starobního důchodu. Takový nešťastník dlouhá léta přispíval ale příliš nečerpal (většinou ani ty preventivní prohlídky). Na prevenci ekonom hledí přes kalkulaci nákladů a výnosů – tedy co prevence stojí a co přinese. Tímto sítem pak zdaleka neprojdou všechny programy, které by se třeba i z medicínského pohledu zdály být vhodné. Je pak na nás, abychom zvážili své individuální riziko a na takové programy si připlatili. To je ale hudba budoucnosti, pokud vezmeme v úvahu, že většina z nás nechodí a ni na prevenci zdarma.
Déle existuje i pohled politický či lépe řečeno ideologický. Zarytí pravičáci budou nechávat pouze na jedinci, zda se bude ke svému zdraví chovat odpovědně a termín „veřejného zdraví“ budou označovat za levicovou pomýlenost. Na druhou stranu levicově zaměření snílci nám budou životní dráhu linkovat dobře míněnými opatřeními, na které budou dohlížet dobře placení úředníci.
