Dohododovací řízení mezi zástupci pojišťoven a poskytovatelů ohledně úhrad pro příští rok se chýlí ke konci. Ve většině segmentů, jako obvykle, k dohodě nedojde. Výjimku nepředstavuje ani segment největší – akutní lůžková péče. Zásadní věc, která brání dohodě, je rozpor mezi nárůstem zdrojů systému veřejného zdravotního pojištění a sliby Ministerstva zdravotnictví.

Zdravotnictví/ilustrační foto

Nechci nijak rozporovat, že by si lékaři, sestry a další personál zasloužili adekvátně zvýšit platy a mzdy. Zdroje však neporostou donekonečna. Současná hospodářská konjunktura vygeneruje pouze určitý růst pojistného, předpokládá se mezi 9-10 mld. Kč navíc. Státní rozpočet přidá dodatečných 3,5 mld. Kč, což je v porovnání posledních deseti let velmi slušná částka. Můžeme tedy počítat s navýšením zdrojů cca o 13 mld. Kč, pokud se nestane nějaká mimořádná událost.

I takto veliké navýšení zdrojů ovšem nestačí pokrýt všechny sliby ministra zdravotnictví a mandatorní, přirozený nárůst, především v důsledku stárnutí populace. Dohromady to vychází na 16-17 mld. Kč, tedy by systém hospodařil v 3-4 miliardovém deficitu. To by jistě rezervy zdravotních pojišťoven pokryly, problém spočívá v nesystémovosti tohoto řešení. V době slušného hospodářského růstu by bylo správné šetřit na doby hospodářského útlumu, který dříve či později přijde. Na otázku, co se stane, až ekonomika přestane růst, na Ministerstvu zdravotnictví nemyslí.

Další problém je, že zdroje se nehledají mimo systém veřejného zdravotního pojištění, ale přesně naopak. Další půlmiliardu nás bude stát snížení maximálního limitu za doplatky na léčiva. Spoluúčast, už tak nízká z hlediska mezinárodního porovnání, se tím dále sníží. A to právě v době, kdy by se dodatečné zdroje velice hodily.

Sečteno a podtrženo, vytváří se stále vyšší tlak na růst výdajů. Na jejich financování se nezvyšují zdroje, výsledkem je schodkové hospodaření. Většina peněz se použije na růst platů a mezd personálu. Nic už nezbývá na zvýšení kvality péče, zapomíná se na pacienta a také na nutný rozvoj nemocnic a dalších zdravotnických zařízení.

K tomu je potřeba zmínit, že ani v roce 2018 se nedočkáme skutečně plnohodnotného systému DRG. Projekt jeho „restartu“ sice probíhá od roku 2014, jeho dokončení a použití v praxi se zatím nachází v nedohlednu. Nadále tak budou ve financování nemocnic přetrvávat neodůvodněné rozdíly, dané především historickým nastavením, které se vlivem paušálů neustále reprodukují. Tyto rozdíly navíc umožňují Ministerstvu zdravotnictví výrazně upřednostňovat své vlastní nemocnice na úkor těch ostatních.

To vše ukazuje na krátkozrakost tvůrců zdravotní politiky a absenci dlouhodobé koncepce v českém zdravotnictví. Nezbývá než doufat, že po podzimních volbách se situace změní a převáží snaha plánovat rozvoj zdravotnictví se zřetelem na dlouhodobou udržitelnost.

14.6.2017

autor: Vladimír Drvota


Další články

Na přehled všech komentářů