Dnes se uskuteční veřejné zasedání Ústavního soudu, který bude rozhodovat o návrhu senátorů domáhajících se zrušení části úhradové regulace zdravotnických prostředků. Konkrétně napadají vágnost institutu ekonomicky nejméně náročné varianty zdravotnického prostředku provázaného na podobně neurčitou kompetenci zdravotních pojišťoven, které mají cenu této varianty zjišťovat blíže nespecifikovaným průzkumem trhu.

České zdravotnictví/ilustrační foto

Přestože se může zdát, že jde o nějakou novou kauzu, která náhle spadla z nebe, ve skutečnosti jde o dlouhé roky neřešený problém, který postupně nabobtnal do značných rozměrů. Již v době působení ministra Julínka prezentovalo Ministerstvo zdravotnictví, že zastaralé členění poukazových pomůcek obsažené v zákoně o veřejném zdravotním pojištění, je již nevyhovující, a že je potřebné vytvořit novou kategorizaci a funkční proces úhradové regulace. Tato aktivita však byla přerušena personálními změnami na ministerstvu, a tudíž nedošlo k vytvoření potřebné novely.

Popsaný problém však nikam nezmizel, a tak ministerstvo v roce 2011 obnovilo činnost tzv. Pracovní skupiny pro kategorizaci a úhradovou regulaci zdravotnických prostředků. Členy této skupiny byli zástupci široké odborné veřejnosti (ministerstvo, SÚKL, zdravotní pojišťovny, odborné společnosti či průmyslové asociace). Výsledkem podrobných, rok trvajících diskusí, byl v mnoha ohledech konsensuální, ve zbytku kompromisní materiál, který měl širokou odbornou podporu. Obsah tohoto dokumentu byl přenesen do podoby novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, která byla nejprve schválena vládou premiéra Nečase, a po jejím pádu totožný návrh podpořila i Rusnokova vláda. Pro tuto novelu se v odborných kruzích vžilo označení „sněmovní tisk 88“. Ač materiál získal podporu v prvním čtení v poslanecké sněmovně, těsně před jeho projednáním ve zdravotním výboru publikovala VZP článek, ve kterém varovala nově nastupujícího ministra Svatopluka Němečka, že návrh zvýší náklady na poukazové pomůcky až o jednu miliardu ročně. Ministr Němeček dlouho neváhal a sněmovní tisk 88 nechal z projednávání stáhnout s tím, že jej mírně upraví a brzy jej vrátí do legislativního procesu.

Od tohoto okamžiku (začátek roku 2014) se déle než rok nic nedělo. Až v létě roku 2015 ministerstvo představilo nečekaně zcela nový koncept, který přebíral současnou úhradovou regulaci léčivých přípravků, bez ohledu na skutečnost, že v oblasti zdravotnických prostředků neexistují referenční data v potřebném rozsahu a že zdravotnických prostředků je řádově více typů než léčivých přípravků (což vede k závěru, že vedení desetitisíců správních řízení asi nepředstavuje ideální procesní řešení). Poté, co ministerstvo obdrželo k materiálu několik set připomínek, uznalo, že návrh je třeba upravit tak, aby se stal opětovně přijatelným. Od této chvíle (konec roku 2015) však již uplynul rok a půl a ministerstvo nic nového nepředložilo a zjevně na ničem ve spolupráci s odbornou veřejností ani nepracuje. Skutečnost, že se ministerstvo vydalo nesprávným směrem, však nikterak neeliminovala zásadní problémy, které působí současná nevyhovující právní úprava, ještě posílená často netransparentním chováním ze strany zdravotních pojišťoven.

Opakovaně se tedy ukazuje, že ministerstvu chybí dostatek ochoty vytvořit a následně i obhájit a prosadit přijetí nové funkční transparentní právní úpravy, která by ukončila období právního vakua, které samo ministerstvo podrobně popsalo jak v důvodové zprávě sněmovního tisku 88, tak v odůvodnění návrhu z léta 2015. Nakonec to může být paradoxně až Ústavní soud, kdo ministerstvo zrušením netransparentního modelu bez jasných pravidel donutí ke zjednání tolik potřebné nápravy.

Už jenom samotný fakt, že Ústavní soud návrh senátorů neodmítl a že jej meritorně veřejně projedná, je jasnou demonstrací toho, že mu skutečně záleží na tom, jakým způsobem se rozhoduje o doplatcích každého z nás. Pokud bylo dle názoru Ústavního soudu nepřijatelné, aby o úhradách léků rozhodovalo ministerstvo vyhláškou, pak lze jen těžko předpokládat, že se mu bude více líbit model, kdy o tomtéž u zdravotnických prostředků rozhodují zdravotní pojišťovny podle vlastních pravidel, která si za běhu permanentně upravují dle potřeby a většinu z nich ani nezveřejňují. Tím samozřejmě neříkám, že by zdravotní pojišťovny neměly mít žádný vliv na výši úhrad, nicméně pravidla jejich výpočtu musí být jasně popsána na úrovni zákona.

10.5.2017

autor: Adam Vojtěch


Další články

Na přehled všech komentářů