Na včerejším konferenci v Poslanecké sněmovně na téma Legislativních změn ve zdravotnictví a jejich dopadů v praxi se ve své úvodní řeči ministr zdravotnictví Heger podělil s posluchači o své přání vytvořit transparentní a srozumitelný zdravotnický systém. S tímto přáním nelze než souhlasit. Ptám se tedy, proč jeho úřad dělá vše proto, aby byl systém naprosto nesrozumitelný, přeregulovaný, byrokratický a ve svém důsledku nefunkční do budoucnosti.
Od začátku 90.let minulého století dochází k průběžnému selhávání politické reprezentace a státní byrokracie v oblasti tvorby systému moderního zdravotnictví. Na barvě vlády přitom nezáleželo. Systému se nejen nedostává finančních prostředků tam, kde by bylo záhodno ale i sofistikovaného nastavení a kontroly.
Systém se stává  z perspektivy dlouhodobého pohledu  neudržitelný, stává se nefunkční, netransparentní a nesrozumitelný pro většinu jeho aktérů. Negativně se na tom podepisují časté nesystémové, chaotické, administrativní a legislativní změny, které nejsou dobře připravené a „odpracované“ státními úředníky. Stávající legislativa není dodržována v praxi nebo je v praxi nefunkční (viz smluvní vztahy mezi plátci a poskytovateli), je obcházena a nahrazována stovkami podzákonnými nařízeních, vyhlášek, smluv, jejich dodatků apod. Jak pacienti, tak lékaři se dostávají do pasti byrokracie, často si odporujících  administrativních bariér a nařízení. Celkem zásadně se nestíhají a neplní zákonné termíny. Příkladem mohou být každoroční tance okolo uzavírání dodatků ke smlouvám mezi plátci a zdravotnickými zařízeními, kdy většinou zdravotnická zařízení ještě v prosinci nemají tyto dodatky na právě končící kalendářní rok. Prováděcí vyhlášky se tvoří týdny poté, co jsou platné zákony a podpis prezidenta ani neoschne na novelizovaném zákonu a už je připravena novela další, která by opravila často velmi vážné chyby v zákoně. Že jsme nevýkonní a pomalí si už zvykla i evropská komise při přijímání evropské legislativy do národního práva (poslední případ je transpozice lékových norem).
Systém je složitý natolik, že mnozí odborníci z řad lékařů, lékárníků (u politiků to zas až tak nepřekvapuje), managementu nemocnic otevřeně přiznávají, že některým administrativním opatřením, regulacím a nařízením nerozumí a neví jak v praxi fungují. Ukázala nám to například nedávná diskuse v pořadu ČT „Máte slovo“ na téma lékové politiky, kde přítomní odborníci velmi dlouho hledali návod pro pacienty za jaké léky se doplatky započítávají do paušálu pacientů a jak postupovat když pacient doplácet nechce ale léky užívat musí. Paradoxně, informačně na tom byl pomalu nejlépe přítomný „poučený pacient“. Přítomný praktický lékař, který má být prvotním průvodcem pacienta po systému, tápal nejvíce. Je to vina toho lékaře nebo je na vině administrativně složitý systém?
Abychom nebyli nespravedliví a neviděli vše černě, oddělme zdravotnictví jako systém a poskytování zdravotní péče, která je většinou na velmi vysoké úrovni. Profesionální výkony a výsledky našich lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, zejména v některých oborech, snesou srovnání s vyspělým světem, včetně USA. To ale není zásluha systému a chtělo by se dokonce říci, že je to jemu navzdory.
Na našich stránkách jsme již vícekrát mluvili o nutnosti informovaného pacienta. V současné spleti systému se to ale jeví jako zcela nereálný požadavek Přesto to nevzdáme a na našem blogu a FB budeme naše čtenáře i nadále seznamovat s některými úskalími zdravotnictví u nás a nabízet návody na jeho „přežití“. 
Ivana Plechatá
15.5.2012

autor: Ivana Plechatá


Další články

Na přehled všech komentářů