V britských médiích se v posledních dnech obšírně rozebírá příběh Ashyi Kinga, těžce nemocného pětiletého chlapce a jeho rodiny. Rodina Kingových se opakovaně dostala do rozporu s lékaři kliniky v Southampton, kde se chlapec podrobil operaci mozkového nádoru. Spor byl zejména o to, zda se chlapci dostává skutečně takové péče, která odpovídá nejnovějším vědeckým poznatkům.

Rodiče pro chlapce žádali ozařování protonem, které je však v UK propláceno Národní zdravotní službou pouze ve výjimečných případech očních tumorů. Rodiče se proto odhodlali k zoufalému činu, kdy chlapce odvezli bez vědomí lékařů z kliniky do Španělska, kde hodlali prodat byt a získat finanční prostředky na protonovou léčbu dítěte. Možnost léčby v evropských protonových centrech již měli poptanou, ovšem bez potřebné lékařské dokumentace.  Lékaři kliniky, kde byl chlapec dosud léčen, se obrátili na policii s obavou, že bez lékařské péče může být chlapec ohrožen na životě a britská policie vydala na oba rodiče evropský zatykač. Kingovi byli zatčeni ve Španělsku a umístěni do cely v očekávání soudního líčení na vydání do Velké Británie. V cele strávili 3 dny, zatímco jejich nemocný syn ležel v nemocnici ve španělské Malaze, bez možnosti styku se svými rodiči nebo sourozenci, kteří mezitím do Španělska také přijeli.

Ten příběh je smutný i alarmující zároveň. Ukazuje totiž ve vší nahotě na morální imperativy, které současný přeregulovaný paternalistický systém neumí řešit či je řeší absurdním způsobem, stejně tak jako na morální marasmus některých jednotlivců či firem, které jsou vedeni touhou po zviditelnění, reklamě, či zisku.

To, že rodiče dělají mnohdy nerozumné činy v emočně vypjatých situacích, aby zachránili své dítě, je pochopitelné a mělo by se jim dostat absolutní podpory nejen od zdravotnických profesionálů (ano, vyžaduje to mnohdy až nadlidskou schopnost empatie a schopnosti přesvědčit) ale také od „veřejných“ autorit. Rodiče mohou dělat zoufalé činy, veřejné autority nikoli.

Profesionálové v nemocnici v Southampton měli podle mého v první řadě zabránit tak extrémní situaci jako je únos dítěte ze zdravotnického zařízení, a naopak dělat vše proto, aby získali důvěru rodičů smrtelně nemocného dítěte, že postupují podle standardů běžných v ostatních vyspělých evropských zemích. V této souvislosti je třeba dodat, že Velká Británie a její Národní zdravotní služba má velmi přísné finanční limity na poskytování nákladné léčby a protonová terapie mezi takové patří. Není běžné, že zdravotnická zařízení nabízejí druhý názor jiného odborníka. Pro přístup k nákladné péči (často právě onkologické) je třeba žádat o prostředky ze zvláštního fondu.
Policie nakládala s rodiči dítěte jako se zločinci, nikoli jako se svéprávnými zákonnými zástupci dítěte. Z následných informací vyplynulo, že i na cestě se rodiče snažili dát dítěti maximální péči, včetně výživy sondou.

Ani nepřekvapuje, když si na tomto smutném případu „přihřívá“ své zájmy také pražské protonové centrum (na které se rodiče malého Ashyi také obrátili) a pokračuje ve své agresivní a nemravné PR kampani, v rámci které očerňuje (ale šikovně, aby je nebylo možné zažalovat za urážku) zdravotnické profesionály, kteří jim zrovna nejdou na ruku. Hrubě nařčené zdravotnické zařízení, které má mezinárodní renomé a postupuje plně v souladu s nejnovějšími mezinárodními protokoly léčby, pak dostává obratem nabídku jedné z renomovaných právních kanceláří k zastupování při soudním sporu. Zkrátka i „šikovný“ našinec dokáže vytěžit z neštěstí vzdáleného kluka maximum.

Při sledování tohoto dramatu se nemohu ubránit dojmu, že ten náš „civilizovaný“ svět se tak trochu zbláznil a otřásá to moji důvěrou v civilizovanou správu věcí veřejných, jak ji dnes v Evropě nastavujeme. Mám strach, že více hájíme „systém“, než člověka v něm.

Závěrem však nezbývá než popřát malému Ashyovi úspěšnou léčbu, bez ohledu kdo a za kolik ji poskytuje.

8.9.2014

autor:


Další články

Na přehled všech komentářů