Jakkoli je požadavek na zveřejňování smluv mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními správný (tak jako by mělo být samozřejmé u všech smluv, v rámci kterých se vydávají veřejné peníze), je představa, že teď bude moci každý zjistit, kolik se komu a za co platí, iluzorní.
Stačí se totiž podívat do smluv, které již dnes zveřejňuje VZP na svých webových stránkách. Rámcová smlouva se zdravotnickým zařízením (jsou tam zatím jen nemocnice, ústavy či léčebny) obsahuje jen standardní šablonu obecných zákonných podmínek a povinnosti smluvních stran, popř. obecné informace o druzích plateb za zdravotní služby (výkonová, paušální, DRG apod.) pro konkrétního poskytovatele zdravotní péče. Čísla byste tam hledali většinou marně. Následuje řada očíslovaných dodatků, které pro konkrétní rok určují to podstatné – tedy podmínky úhrad. Většinou ale ani v těchto dodatcích nenaleznete žádné konkrétní částky (s výjimkou zálohových měsíčních plateb či v případě vysoce specializovaných center plateb za léky či výkony léčebné a diagnostické). Abyste se propočítali ke skutečným příjmům, museli byste znát další údaje a prostudovat řadu dalších dokumentů, které již na internetu nenaleznete. Předně je třeba znát aktuální úhradovou vyhlášku, kterou vydává každoročně MZ a která stanovuje výši hodnoty bodu a tedy úhrad za péči, vyznat se ve změti vzorců z oblasti vyšší matematiky, znát předcházející roční produkci toho kterého zdravotnického zařízení, spolu s výsledky následných kontrol, dohodovacích řízení, pokut, vratek apod.
Slova pana ministra o tom, že platby budou pod veřejnou kontrolou, jsou tedy dosti nadnesená, pokud vezmeme jako fakt, že úhradovému systému skutečně rozumí jen několik málo desítek lidí v tomto státě, kteří by se ale sami neobešli bez výkonných a nákladných počítačových programů.
Oproti tomu zjistit, kolik od pojišťovny bere ten který praktik či ambulantní lékař už tak složité nebude. Proto není až tak překvapivé, že tito lékaři nejsou vůbec ze zveřejňování svých smluv nadšeni. Známe maloměstského českého závistivce, že? Proto by zveřejnění individuálních smluv mělo jít ruku v ruce s průvodní informací, že částka uvedená ve smlouvě není příjmem pro lékaře, jak ho většina z nás chápe. Z částky lékař platí většinou také nájem a s tím spojené další náklady, mzdu zdravotní sestry, vybavení, materiál, nákup zdravotní techniky apod.
Přesto, i bez nároku na to, aby smlouvám rozuměl úplně každý, je zveřejňování smluv ve zdravotnictví správným krokem, a lze jen věřit, že ho bude následovat celá státní správa.
8.2.2015autor: Ivana Plechatá
