Co byste chtěl jako nový prezident Svazu zdravotních pojišťoven (SZP) prosadit či změnit?

Svaz zdravotních pojišťoven zvolil od 1. 1. 2016 trochu jiný způsob svého zastoupení. Prezident již není spojen s žádnou konkrétní zdravotní pojišťovnou a může tak být o něco nezávislejší. Rád bych se pokusil ovlivnit směřování současné diskuse o veřejném zdravotním pojištění od jednotlivostí a populistických témat k postupné kultivaci systému a posílení jeho autonomnosti. Stát je zde proto, aby navrhoval a určoval pravidla a účastníci systému by měli v rámci těchto pravidel usilovat o co nejlepší fungování. Nebudeme navrhovat žádnou komplexní reformu, protože na ní nelze zajistit dostatečnou shodu a prosadit ji. Budeme však velmi usilovat o zastavení centralizace a demontáže systému svéprávných zdravotních pojišťoven, který se tu plíživě děje a naopak navrhovat kroky k postupnému uvolnění prostoru pro nápady, projekty a odlišnosti. Rádi bychom postupně přešli od výčtu toho, co nechceme, k návrhům, co by bylo užitečné. Nejbližším strategickým cílem by měl být náš alespoň částečný příspěvek k novému vládnímu programu pro zdravotnictví pro roky 2017 až 2021 s posílením principů veřejného zdravotního pojištění.

Jaký je Váš názor na zákon o neziskových zdravotnických organizacích, který by zasáhl do smluvní volnosti zdravotních pojišťoven?

Proti současnému návrhu zákona jsme uplatňovali řadu připomínek. Domníváme se, že by i nemocnice, zvlášť při jejich velkém počtu, měly vstupovat na konkurenční trh o zakázky zdravotních pojišťoven, a to samozřejmě za rovných podmínek. Nezisková forma nemocnic by měla smysl u úzké, strategicky důležité sítě, například současných fakultních nemocnic. Jejich postavení na trhu je exklusivní a zde má smysl o jiné právní formě uvažovat. I smlouvy s pojišťovnami jsou u této sítě prakticky samozřejmé. U všech ostatních omezení smluvní volnosti odmítáme. Návrh zákona je však ještě předmětem široké diskuse, a tak doufám, že se většina našich doporučení ještě může uplatnit.

Jak se stavíte k záměru Ministerstva financí převést prostředky zdravotních pojišťoven na účty ČNB?

Pojistné na všeobecné zdravotní pojištění není součástí státního rozpočtu a systém zdravotních pojišťoven byl koncipován jako fondový a nezávislý. Není žádný důvod, proč tuto nezávislost takto omezovat. Pro obsluhu státního dluhu je vyprázdnění fondů pojišťoven jen zanedbatelnou pomocí a narušení nezávislosti systému je naopak velmi důležité prolomení principů, na kterých je systém založen. Ani z hlediska bezpečnosti a ochrany obchodních vztahů a subsidiarity pojišťoven ve vztahu k fondu prevence to není dobrý nápad.

Domníváte se, že zdravotní pojišťovny mají dostatek nástrojů pro konkurenci mezi sebou? Pokud nikoli, jak by to mělo vypadat podle Vás?

Konkurence pojišťoven měla být jednou z hlavních výhod pro občana. Občan přímo ovlivňuje kvalitu služeb možností volby své zdravotní pojišťovny. Konkurence by ale měla také výrazně zvyšovat kvalitu a hlavně efektivitu zdravotní péče. Zde je však nyní systém nastaven velmi špatně. Nejvíce narušuje konkurenční prostředí postavení Všeobecné zdravotní pojišťovny. Nejen, že je z historických důvodů ještě stále největší a dominantní, ale má odlišné právní zakotvení a jasné propojení svých orgánů na politiky. Od roku 1993 se mnohokrát změnil systém přerozdělení vybraného pojistného, a to vždy tak, že ve prospěch VZP. V roce 2014 dokonce došlo pomocí úhradové vyhlášky k bezprecedentnímu „sjednocování“ cen, kdy byly dlouhodobě nastavené cenové hladiny a úhrady zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven výrazně zvýšeny, a to opět ve prospěch bilance VZP. Pojišťovny dnes mezi sebou soutěží kromě kvality administrativních služeb jen u příspěvků z fondu prevence, který ale představuje jen asi 0,5 % celkových nákladů. Je logické, že nábor pojištěnců je pak bez širší nabídky občas problematický. Celý systém zdravotního pojištění naléhavě potřebuje posílit aktivní zájem o pojištěnce na zdravém způsobu života, na preventivních vyšetřeních, na omezení neefektivních a zbytečných nákladů na zdravotní péči a aktivní spolupráce v léčebném procesu. Můžeme jít cestou bonusů a malusů nebo diferencovaných plánů. Hlavně jde o rozšíření možností alternativních nabídek ze strany pojišťoven. Zájem pojištěnců pak ukáže, co lidi nejvíce oslovilo a motivovalo.

Jak by se Vám líbil koncept nominálního pojistného, kdy by si každá pojišťovna mohla stanovit částečně sazbu pojistného různě?

Určitě je to jedna z cest jak zvýšit zájem a motivaci klientů. Celý systém rozdělování pojistného by se musel revidovat, a to za férových podmínek, ale zaměstnanecké pojišťovny tuto cestu podporují.

Česká republika v mezinárodním srovnání zaostává v oblasti prevence. Mohou nápravě tohoto stavu pomoci zdravotní pojišťovny?

Pokud hodnotíme různá mezinárodní srovnání, pak vidíme především největší zaostávání ČR v oblasti primární prevence, ve způsobu života, životosprávy, stravovacích návyků, pohybových aktivit. Je vidět, že se nám nedaří stimulovat většinu populace k péči o vlastní zdraví. Preventivní lékařské prohlídky a vyšetření jsou také důležité a pojišťovny je popularizují i hradí, ale zvýšení motivace občanů považuji za klíčové. Na straně pojišťoven je nyní příležitost posilovat elektronické komunikační kanály, lépe komunikovat s klienty, ale zvýšení vlastní motivace pojištěnců je nezastupitelné.

Co říkáte na názor, že sedm zdravotních pojišťoven je na malou Českou republiku příliš mnoho?

Pokud si zvolíme cestu opravdu si konkurujících zdravotních pojišťoven a odstraníme neférové postavení VZP, pak počet úspěšných pojišťoven určí přirozený vývoj. Pro začátek takové soutěže současný počet pojišťoven vyhovuje.
Pokud zvítězí představa, že stát má plně kontrolovat všechny finanční toky ve zdravotnictví, určovat síť všech lůžkových zařízení, stanovovat úhrady a zařizovat skoro všechno, pak nepotřebujeme žádnou zdravotní pojišťovnu.
Je absurdní, aby se sedm zdravotních pojišťoven prakticky předem zbytečně dohodovalo o cenách se zástupci 25 000 zdravotnických zařízení několik měsíců a nakonec o financování rozhodovalo několik málo úředníků a politické tlaky.
Pak by bylo na místě znovu převést zdravotnická zařízení do státní sféry a řídit jej nějakou Českou správou zdravotního pojištění. Stačí dotáhnout do konce aktuální požadavek, aby mzdy ve všech lůžkových zařízeních byly určeny tabulkovými platy a o jejich úpravách rozhodoval stát. Pak už stačí rozšířit tuto představu i na ambulantní lékaře a státní zdravotnictví může začít. Je však jisté, že bude i proti současnému stavu dražší a méně kvalitní.

8.3.2016

Text: Martin Černý
Foto: Archiv Ladislav Friedrich


Další články

Na přehled všech rozhovorů