Jste iniciátorkou vzniku Ústavu lékového průvodce. Co je jeho cílem?

Základní činnost myslím dobře vystihuje naše motto: „Ztratíte-li se v lékové politice, pomůžeme Vám najít cestu k vašemu cíli“. Věřte, že jsem za poslední čtyři roky viděla celkem hodně lidí, kteří se ztratili v přeregulovaném labyrintu českého zdravotnictví v oblasti léčiv. Nemluvím přitom pouze o pacientech, i když ti se „ztrácejí“ pochopitelně nejčastěji, ale také o lékařích a dalších zdravotních pracovnících. Systém se stal nepřehledným a nepředvídatelným také pro výrobce a další zúčastněné. Je správné, že jsou léky, tedy jejich vývoj, výroba, distribuce či předepisování pod velkým dozorem z hlediska bezpečnosti a účinnosti pro pacienta, ale zároveň se domnívám, že mnoho regulací nakonec škodí. Zákon o veřejném zdravotním pojištění a o léku jsou snad nejčastěji novelizovanými zákony. Je těžké se v tom vyznat a nejasnosti týkající se například přístupu k informacím, reklamy, povolování klinických studií, cenotvorby a úhrady preparátů neprospívají nikomu, a zejména pacientovi.

Jak vznikl nápad vytvořit lékového průvodce?

Vycházela jsem ze zkušenosti své a kolegů. Prvním impulsem byla nabídka od pana proděkana Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a zároveň přednosty kliniky dětské onkologie v Brně prof. Štěrby (který je dnes ostatně členem vědecké rady Lékového průvodce), abych jim pomohla řešit byrokratické bariéry v přístupu dětských pacientů k účinné léčbě.  Většinu dětí totiž léčí v rámci akademických studií medikamenty v tzv. „off label“ indikaci. Znamená to, že jsou jim podávány léky, které nebyly oficiálně lékovými agenturami v Evropě či u nás schváleny pro dětskou populaci. Jejich podávání je přitom v souladu s mezinárodními protokoly, podávají se řadu let, jsou účinné, děti díky nim přežívají v dobré kvalitě života. Ačkoli tento postup lékařům zákon umožňuje, na lékaře to klade zvýšené nároky. Nesou odpovědnost právní, za to že podali lék „off label“ a zároveň může dojít k problémům s proplácením těchto nákladných léků od pojišťoven. Každé podání vyžadovalo poměrně náročný administrativní proces vyjednávání s revizními lékaři pojišťoven. Provedli jsme tedy analýzu takových případů, ve spolupráci s právníky jsme vytvořili doporučení jak postupovat z právního hlediska a lékaři tak získali větší právní jistotu. Zároveň jsme začali jednat s pojišťovnami a dosáhli jsme toho, že každý rok vzniká indikační seznam diagnóz, se kterými se lékaři nejčastěji setkávají a oproti tomu seznam léků, které jsou pro děti potřeba a které vycházejí z nejnovějších vědeckých poznatků. Systém se zjednodušil, zrychlil, sjednotil a zdá se, že funguje k všeobecné spokojenosti lékařů, plátců, ale zejména pacientů.

PhDr. Ivana PlechatáProč nedodají klinické studie farmaceutické společnosti?

Problém je věcný, ale také etický. Vlastně všechny dětské solidní nádory jsou zároveň vzácnou nemocí, která se naštěstí vyskytuje u cca 300 dětí ročně v celé ČR. Tím pádem zkoušky léků, které musí prokázat účinnost a bezpečnost na stovkách či tisících pacientů nelze provést často ani na úrovni celé Evropy. Etické hledisko ovlivňuje tuto oblast značně. Dovedete si představit testování v zaslepených studiích na těžce nemocných dětech? Z těchto důvodů se nám ani nemohlo povést problém s off label podáváním léků vyřešit systémově – legislativní úprava je na úrovni EU, ale dohoda se zainteresovanými subjekty funguje a to je úspěch.

Vytvořili jste určité řešení jednoho problému, ale co byly Vaše další kroky?

Zjistila jsem, že když narazím na nějaký problém, který má původ v systému – tedy nejčastěji nastavené legislativě či jejím uplatňování v praxi, pomáhá mi se z toho vypsat. Tak začal i webový portál O Zdravotnictví. Nevěnujeme se pouze lékové politice, ale zdravotnictví obecně. Následně jsme našli partnera ve Zdravotnických novinách (jejich vydavatel je zároveň zakladatel Lékového průvodce) a společně pořádali předvolební debaty nebo semináře na odborná témata v parlamentu. Je však pravda, že kdykoliv jsme se dotkli přístupu k léčbě, vstupu nových léků na trh, cenotvorbě či úhradám, čtenáři velmi živě reagovali, ptali se nebo jsme dokonce dostávali žádosti o pomoc či radu.

A jaká jsou nejčastější témata?

Nedostal jsem se k léčbě, nedostal jsem se k lékaři, který tomu opravdu rozumí, nebo dostal jsem několik druhů léků, a když se podívám na vedlejší účinky na příbalovém letáku, nejraději bych je nebral. Jedna rodina nám dokonce poslala zprávu praktické lékařky, která byla vlastně celá v latině a příbuzní nevěděli co jejich mamince je a proč má brát léky, které má naordinovány. Obracejí se na nás také lidé, kteří berou třeba až 14 tablet denně a je jim stále hůř, protože zcela zákonitě musí docházet k nežádoucím lékovým interakcím. Celkem často mluvím s pacientskými organizacemi, které by svým členům (s konkrétní nemocí či postižením) rádi poskytly informace o existující účinné léčbě, nejsou si ale jistí, zda mohou, zda nebudou popotahováni, že dělají léku reklamu. Postavení pacientských organizací je vůbec u nás složité. Nemají oporu v zákoně, přitom by to měli být právě jejich zástupci, kteří se musí vyjadřovat ke změnám, které dopadnou na pacienty.

Velmi mě zlobí, když se k lékové politice vyjadřují někteří politici, kteří ji vůbec nerozumí a vydávají zjednodušené, nepravdivé a nesmyslné soudy. Tím ještě více matou nejen laickou, ale leckdy i odbornou veřejnost.

Jak bude Ústav lékového průvodce fungovat?

Určitě to nebude žádný dům plný úředníků či manažerů. Ústav je neziskovou organizací, která má tříčlennou správní radu pod vedením pana profesora Jiřího Vorlíčka, bývalého ředitele Masarykova onkologického ústavu a současného předsedy České onkologické společnosti. Pro projekty, které se aktuálně připravují, máme tým expertů, kterému pracovně říkáme vědecká rada. Tito odborníci ve svých oblastech budou garanty jednotlivých projektů. Například MUDr. Zdeněk Kalvach, přední geriatr je garantem našeho aktuálního projektu účelné farmakoterapie v domovech pro seniory, hlavním konzultantem na klinickou farmacii je PharmDr. Milada Halačová, vedoucí týmu klinických farmaceutů v Nemocnici na Homolce.

Lékový průvodce chce nabídnout nezávislou a přitom odbornou platformu. Chceme pomáhat na základě konkrétních dotazů a podnětů, konkrétním lidem či skupinám pacientů, odborníkům. Další možností je úloha mediátora – prostředníka pro řešení problémů. Prosazujeme rovný, spravedlivý přístup k účinné a bezpečné léčbě.

PhDr. Ivana PlechatáJak se na Vás mohou lidé obracet?

Na našich webových stránkách www.lekovypruvodce.cz je ikona „potřebuji pomoci“ přes který nás mohou zájemci kontaktovat v případě, kdy si nevědí rady v oblasti léků. Mohou také přímo psát na adresu pomoc@lekovypruvodce.cz. Během měsíce spustíme ve spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) pilotně i-poradnu, kde bude možné poradit se přímo s klinických farmaceutem nad léky, které pacient bere. Jsme moc rádi, že máme tak silného partnera. Právě tento ústav je ze zákona pověřen dozorem nad bezpečností užívání léčiv. Tzv. polypragmazie (tedy nadměrné užívání léků) je závažný problém, který může vést k vážným zdravotním problémům, zbytečným hospitalizacím ale také úmrtím. Očekáváme, že z dat z pilotního provozu poradny bude možné připravit návrhy opatření k zamezení těmto nežádoucím trendům. Vycházíme přitom ze zkušeností ze zahraničí. Ve Velké Británii proběhla například studie, která odhaduje počty zbytečných hospitalizací a dokonce úmrtí ve spojitosti s užíváním nadměrného množství léků, kterým jsou ohroženi zejména senioři či pacienti s více chronickými onemocněními. Kdyby se tato studie „překlopila“ do praxe České republiky, mohlo by jít až o 140 zbytečných úmrtí a až 39 000 hospitalizací ročně. To je nejen o neštěstí lidí, ale také o velkých nákladech zdravotních pojišťoven. Nehledejme jednoduše viníky tohoto stavu. Praktičtí lékaři, kteří by sice měli provádět koordinaci předepisování léků, často nejsou schopni nežádoucí interakce léků uhlídat, pokud jim vše pacient nenahlásí. V našem systému lze navštívit jednotlivé odborníky, ale nikde se necentralizují informace. Pacienti si navíc neuvědomují, že na působení jejich léků mohou mít vliv také byliny, ovocné šťávy apod.

Co je hlavním nebo prvním pilotním projektem?

S kolegy jsme se shodli, že senioři patří k ohrožené skupině pacientů, pokud jde o lékové interakce a užívání léků obecně. Sama mám dlouholeté zkušenosti s prací se seniory, kdy jsem vedla sociální zařízení pro seniory, kteří potřebovali 24 hodinovou asistenci při většině činností. Proto jsme oslovili domovy pro seniory s nabídkou na spolupráci a nabídkou služeb klinického farmaceuta, se kterým budou moci lékaři, zajišťující zdravotní péči, konzultovat léky. Senioři jsou křehcí pacienti nejen z důvodu kombinace řady nemocí, ale také z důvodu toho, že řada „běžných“ léků není vhodných k užívání ve vyšším věku. Momentálně máme partnery v sedmi mimopražských zařízení, která mají různé zřizovatele. V první fázi projektu jsme z dotazníkového šetření obsahujícího 33 otázek získali anonymní data ze vzorku 850 klientů. Máme tak data, na základě kterých budeme vybírat skupiny klientů, kteří budou nejvíce profitovat z druhé fáze projektu. Tou bude audit jejich léků ze strany klinických farmaceutů, kteří nabídnou své poznatky předepisujícímu lékaři. Momentálně víme, že průměrný věk „našich“ seniorů je 82 let, v průměru mají 10 tabletek denně (včetně volně prodejných léků), mnoho z nich pravidelně užívá léky na bolest a léky ovlivňující psychiku, drtivá většina je v přijímání léků závislá na zdravotnickém personálu (většinou kvůli nějaké formě demence). Víme také, že spolupracujeme s kvalitními zařízeními, která jsou registrovanými poskytovateli sociálních služeb, ale mají problémy najít kvalitní praktické lékaře, kteří by se jim o „jejich“ klienty starali a mají problém zaplatit zdravotní sestry, jejichž úloha je klíčová.

Neděláme si přehnané ambice, že teď se vše vyřeší. Je nám jasné, že domovy si nebudou moci dovolit permanentní konzultace klinických farmaceutů, a to není ani účel. Chceme znát realitu, data následně předat odpovědným autoritám, zejména SÚKLu. Spolu s daty z projektu předložíme také „desatero“ doporučení, která dáme k dispozici odborným společnostem a veřejnosti. Projekt bychom rádi dokončili v říjnu t.r. Jsem přesvědčena, že dobrá péče o tzv. polymorbidní pacienty (ti kteří trpí více nemocemi) a správné předepisování léků se musí dlouhodobě systému „vyplatit“. Nelze se nadále smířit s realitou, že se oblast organizace a financování dlouhodobé zdravotně – sociální péče již více jak 20 let neřeší.

PhDr. Ivana Plechatá

Relaxujete někdy?

S přibývajícím věkem je to nezbytnost a můj pud sebezáchovy naštěstí funguje. Je to také o tom, že si už lépe dokážu srovnat životní priority. Práce je pro mě hodně důležitá ale už vím, kdy mám říci sobě i ostatním „ne“. Nejlépe relaxuji s rodinou, při sportu, na zahradě.

Budete mít čas se i nadále věnovat portálu OZdravotnictví?

Asi ne tolik, kolik bych si přála, nebo kolik jsem mu věnovala dříve, ale naštěstí to už není potřeba. Redakční tým se rozrostl o zkušené kolegy. Ponechám si možnost i nadále komentovat některá témata českého zdravotnictví a čas od času i diskusi na Facebooku. Stále mě to totiž baví.

 

 

29.3.2015

Text: Jana Jabůrková
Foto: Jana Jabůrková, Jiří Turek


Další články

Na přehled všech rozhovorů