Onemocnění ledvin většinou nebolí. Když už se nějak projeví, může být pozdě na léčbu a na řadu přichází dialýza nebo transplantace. Prevence onemocnění ledvin je přitom jednoduchá a dostupná každému. Jaké můžete o ledvinách nejčastěji zaslechnout mýty, kterým nemáte věřit?

Mýtus 1: „Onemocnění ledvin je vzácné“

Podle statistik asi 11000 pacientů ročně v Česku podstoupí hemodialýzu, při které se mimotělně čistí krev, protože jejich ledviny tuto funkci už nezvládají. Z toho přibližně 7000 pacientů se musí léčit dlouhodobě. Podle dat České nefrologické společnosti bývá selhání ledvin až ve 40 % případů způsobené jejich poškozením v důsledku cukrovky. Dále to může být také důsledkem vysokého krevního tlaku, některých chorob ledvin nebo imunologických onemocnění, která ledviny poškozují. 

Mýtus 2: „Kdybych měl nemocné ledviny, poznal bych to“

Bohužel, většina lidí s nemocnými ledvinami vůbec netuší, že mají problém. Především proto, že se raná stadia onemocnění ledvin neprojevují žádnými příznaky. Když se nějaké příznaky objeví, často se už jedná o pokročilé stádium onemocnění. Jediný spolehlivý způsob, jak si ověřit zdraví ledvin, je laboratorní vyšetření vzorku moči a krve v rámci preventivních prohlídek u praktického lékaře. Prohlídku, jejíž součástí je orientační vyšetření moči, hradí pojišťovna každé dva roky. U pacientů s diabetem, hypertenzí či kardiovaskulárními komplikacemi je rozšířena o laboratorní vyšetření sérového kreatininu a odhad glomerulární filtrace (eGFR) ve čtyřletých intervalech od 50. roku věku. Smyslem těchto opatření je včasný záchyt ledvinných onemocnění a předání pacientů do specializovaných nefrologických pracovišť s cílem zpomalit progresi těchto onemocnění, a především snížit nutnost zahájení dialyzační léčby.

Mýtus 3: „Pokud mám k onemocnění ledvin dědičnou predispozici, stejně s tím nic neudělám“

Neplatí, že se onemocnění ledvin rozvine u každého, kdo k němu má dědičnou predispozici nebo je v rizikové skupině. Riziko lze snižovat především zdravým životním stylem. Tedy racionální stravou bez nadbytku tuků, dostatečným příjmem tekutin (2-2,5l/den) a pohybem (10 000 kroků denně), omezením alkoholu a nekouřením. Také je vhodné nepřehánět užívání volně prodejných analgetik, jako je ibuprofen. To jsou jednoduché základy dostupné každému, které pomáhají riziko snižovat. Více informací o rizikových faktorech a prevenci si můžete přečíst na vzdělávacích stránkách www.zdraveledviny.cz 

Mýtus 4: „Nikdo pořádně neví, co vlastně způsobuje onemocnění ledvin“  

Možných příčin onemocnění ledvin je poměrně hodně, dvě nejčastější jsou vysoký krevní tlak a cukrovka. Oba tyto stavy mohou mít na ledviny negativní vliv tím, že poškozují jejich drobné cévy. Mezi další příčiny patří různá onemocnění kardiovaskulárního oběhu, glomerulonefritidy (postižení ledvinných klubíček – glomerulů), obezita, choroby močového ústrojí a epizody akutního poškození ledvin v důsledku otrav, infekcí a šokových stavů.

Mýtus 5: „Jediným řešením při onemocnění ledvin je dialýza“ 

Dialýzu nepotřebuje každý pacient s onemocněním ledvin. Onemocnění ledvin se zhoršuje  postupně a v raných stádiích se jeho postup zpomaluje dietou (s omezením bílkovin a soli) a pomocí léků. Správně volenou terapií v rukách odborníka – nefrologa – je u řady lidí možné rozvoj onemocnění zpomalit a užívat si plnohodnotný život. Proto je důležitá včasná diagnóza a rychlé zahájení léčby. Dialýza nebo transplantace přichází na řadu v případě selhání ledvin. 

Mýtus 6: „Darovat ledvinu je riskantní“

Potřebuje-li váš blízký novou ledvinu, informujte se u jeho nefrologa o možnosti dárcovství, případně se obraťte přímo na transplantační centrum ve vašem okolí. Seznam transplantačních center najdete na těchto stránkách. Pro dárce jsou dlouhodobá zdravotní rizika po darování ledviny malá (0,5-1 %), přesto jsou celoživotně sledováni v transplantačním centru v ročních intervalech. V drtivé většině je život dárce s jednou ledvinou stejně kvalitní a bez omezení, jako před darováním, neboť zbylá ledvina plnohodnotně převezme funkci ledviny odebrané. „Ledviny darované od žijícího dárce fungují déle, protože jsou kvalitnější než ledviny odebrané od zemřelého dárce. Přesto je častější scénář využití ledviny od zemřelého dárce. Je tedy skvělé, když se mezi blízkými pacienta, který potřebuje transplantaci, najde vhodný dárce, a rozhodne se pro tento dar života,“ vysvětluje Prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., přednosta Transplantcentra a Kliniky nefrologie a vedoucí Transplantační laboratoře IKEM.

11.3.2021

zdroj: Ozdravotnictví.cz


Další články

Na přehled všech zpráv