Virové hepatitidy představují jeden z nejzávažnějších celosvětových zdravotnických problémů. V České republice jsou každý rok diagnostikovány stovky případů. Virových hepatitid existuje několik typů, u nás se nejvíce vyskytují tři – typ A, B a C. Virové hepatitidy způsobují především infekce jaterní tkáně. Jednoduchou a účinnou prevencí hepatitid typů A a B je očkování.
Žloutenka typu A, které se také říká nemoc špinavých rukou, se do těla dostane ústy a infikovaný člověk vylučuje viry stolicí. Šíří se kontaminovanou vodou (pozor na kostky ledu) a potravinami, přímým kontaktem s infikovanou osobou nebo i dotekem s kontaminovanými předměty. Zdrojem nákazy je i člověk před nástupem prvních příznaků. Mezi první příznaky většinou patří únava, nechutenství, teplota, bolest pravého podžebří, poté zežloutne kůže a bělmo, ztmavne moč a zesvětlá stolice. Onemocnění tvá několik týdnů, je nutná izolace na infekčním oddělení, ale většinou nezanechává následky.
Typ B se nachází ve všech tělních tekutinách infekčního člověka. K přenosu viru tedy může dojít při nechráněném pohlavním styku, ale také ve zdravotnických zařízeních, při manikúře, akupunktuře, tetování či piercingu. K přenosu stačí minimální množství krve při kontaktu s porušenou kůží – stačí malá ranka. Lze se také nakazit např. sdílením zubního kartáčku (virus se nachází i ve slinách), ručníku nebo žiletky. Onemocnění bývá těžší a léčení delší než u žloutenky typu A. Většinou začíná bolestmi kloubů a svalů, nechutenstvím, poté zežloutne kůže a oční bělmo – zežloutnutí kůže ale nemusí vůbec nastat a většinou značí rozvinuté onemocnění. Může ale probíhat i zcela bez příznaků. U dospělých asi v 5% přejde do chronické fáze a může přejít v jaterní cirhózu a vznik nádoru jater. U malých dětí je riziko přechodu do chronické infekce mnohem větší.
Hepatitida typu C se přenáší krví a šíří se hlavně mezi injekčními uživateli drog. Nemocný nemá příznaky choroby řadu měsíců až let a poté může vzniknout cirhosa nebo rakovina jater. Počet nemocných zejména tímto typem žloutenky celosvětově roste. U tohoto typu však doposud neexistuje vakcína, která by zabránila dalšímu šíření.
V prevenci všech typů hepatitid hraje velkou roli zodpovědné chování, jako je chráněný pohlavní styk či používání jednorázových jehel a rovněž důkladná osobní hygiena. V exotických zemích, kde je úroveň hygieny nízká, se doporučuje nechat se před cestováním naočkovat a při stravování dodržování pravidla „převařit, upéct, oloupat“.
Vakcinace proti hepatitidě je dobrovolná a pacienti si ji hradí sami. Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR na toto očkování přispívá – z fondu prevence lze využít až 500 Kč pro dospělé, pro děti 1000 Kč.
Děti narozené po roce 2001 se již plošně očkují proti hepatitidě B s tím, že všechny děti do 12 let se doočkovaly – tedy ročníky 1989 a mladší jsou chráněny. Očkování proti hepatitidě B je součástí dětského očkovacího kalendáře a je obsažena v hexavakcíně, lze očkovat od 9.týdne věku.
Na trhu je dostupných několik vakcín, a to jak samostatné, tak kombinované – obsahující očkovací látky proti žloutence typu A i B. Očkovací schéma zahrnuje tři dávky, aplikuje se do svalu. Měsíc po první dávce se aplikuje druhá, třetí dávka pak za 6 měsíců po dávce první, poté je člověk chráněn po celý život.
30.6.2020zdroj: Ozdravotnictví.cz
