Ročně je v České republice zjištěno kolem 2 800 nových případů leukemií a lymfomů. Při příležitosti Světového dne lymfomu, který letos připadá na 15. září 2015, se v hotelu Imperial v Praze sešli zástupci lékařů a pacientských organizacích a debatovali o lymfomech a chronické lymfatické leukémie.

Leukemie/ilustrační foto

Pojmem „lymfomy“ rozumíme obecné pojmenování zhoubných onemocnění krve, která vznikají z lymfocytů, nejčastěji v mízních (lymfatických) uzlinách, ale i v dalších lymfatických orgánech. Podstatou vzniku lymfomu je stejně jako u dalších nádorů genetická změna buněk, v tomto případě lymfocytů (jednoho druhu bílých krvinek), která vede k nekontrolovanému množení takto nádorově změněných lymfocytů. Konečným výsledkem je vytlačení zdravých buněk zhoubnými, které se usazují v lymfatických uzlinách, kostní dřeni, slezině či v jiných částech těla. Vznik lymfomů může mít řadu příčin, například oslabení imunitního systému. Mezi extrémní příklady patří výrazně vyšší výskyt lymfomů mezi nemocnými s AIDS. U některých typů lymfomů se na vzniku podílí i infekce, například virové, které vedou k přímému ovlivnění genetické výbavy virem.

„Lymfomy, mezi které patří Hodgkinův lymfom, Ne-Hodgkinovy lymfomy a chronická lymfocytární leukémie, jsou šestým nejčastějším nádorem v České republice. Každoročně jimi onemocní okolo 2 400 lidí, což znamená, že každé 4 hodiny je diagnostikován nový nemocný. Nemocní se rekrutují převážně z věkové kategorie 60-70 let, u Hodgkinova lymfomu je ale věková hranice výrazně nižší – dvacet až třicet let,“ říká prof. MUDr. Marek Trněný, CSc., přednosta I. interní kliniky – kliniky hematologie VFN a 1. LF UK a předseda Kooperativní lymfomové skupiny.

V České republice žije přibližně 25 tisíc pacientů, kteří v průběhu svého života byli léčeni s lymfomem či chronickou lymfocytární leukémií (CLL). Na toto onemocnění je nutné pomýšlet v případě zvětšení lymfatických uzlin, které nelze vysvětlit jiným způsobem, například akutní infekcí. Nemocný přitom nemusí trpět výraznějšími příznaky, a tak se na onemocnění často přijde při náhodném vyšetření jiného zdravotního problému. Mezi nejčastější celkové projevy onemocnění patří horečka bez zjevné infekční příčiny, únava, hubnutí, noční pocení, ztráta chuti k jídlu nebo ztížené dýchání.

Možnosti léčby

Základem léčby zůstává chemoterapie, jejímž principem je podávání tzv. cytostatik, tedy léků, které zastavují buněčný růst. Krví se dostávají do všech tkání těla a ničí zde nádorové buňky. Nevýhodou je, že poškozují i buňky zdravé. Snahou lékařů však je, aby zničení populace nádorových buněk v těle pacienta proběhlo za cenu co nejmenšího poškození zdravých tkání.
V posledních přibližně 15 letech se pacientům dostala k dispozici narůstající řada nových léků, které znamenaly převrat v léčbě lymfomů a jednotlivých druhů leukémií. Dosud nejvýznamnější skupinou jsou monoklonální protilátky, které působí proti nádorovým buňkám cíleně, jsou tedy šetrnější než chemoterapie. Proto se rovněž nazývají cílenou léčbou. Tento přístup je dnes nedílnou součástí moderní hematoonkologické léčby.

U některých pacientů může pomoci i lokální ozařování, ke kterému se využívají fotonové paprsky na lineárních urychlovačích. Nově se testuje použití protonové radioterapie, ale s tou zatím nejsou dlouhodobé zkušenosti, předpokládá se, že by mohla být stejně účinná a možná mít méně nežádoucích účinků.

Další možností je imunoterapie, v širším smyslu slova podání monoklonálních protilátek, díky nimž imunitní systém likvidovat lymfom či leukémii. Dále sem řadíme i podání léků, které například blokují tlumivý vliv lymfomu na imunitní systém.

Pacienti mohou být léčeni i transplantací kmenových buněk, jejichž cílem je obnovit fungování kostní dřeně, které mohlo být narušeno v důsledku nádorového onemocnění krve nebo jeho léčby.

Učebnicově je CLL považována za nevyléčitelné onemocnění. To ale neznamená, že člověk při diagnóze má před sebou jen krátkou dobu života. Pro chorobu je naopak typické, že není nezbytně nutné zahájit léčbu v počátečních stadiích nemoci. Řada lidí žije bez obtíží s neléčenou CLL roky až desítky let. Okamžité zahájení léčby nepřináší přidanou hodnotu pro pacienta. K léčbě je indikován jen ten nemocný, u něhož dochází ke zhoršování nemoci, ať již objevením se celkových příznaků, nebo rychlým nárůstem krvinek či naopak ubýváním červených krvinek nebo krevních destiček.

15.9.2015

zdroj: Ozdravotnictví.cz


Další články

Na přehled všech zpráv