Na začátku to vypadalo ideálně. Odboráři i zaměstnavatelé si padli kolem krku s vládou a kvitovali s povděkem navýšení platů a mezd ve zdravotnictví v letošním roce. Někteří odboráři si sice neodpustili žertovné popíchnutí o tom, že pět procent navíc nezastaví exodus lékařů na západ, ale v zásadě byli všichni spokojeni. Ovzduší přátelství se nyní začíná hroutit.
Od šéfů nemocnic se již v médiích ozývá, že nedostanou tolik prostředků, aby mohli provést slibované pětiprocentní navýšení platů. To měla zajistit úhradová vyhláška Ministerstva zdravotnictví. Problémy se však vyskytují v celém složitém průběhu toku prostředků od zdravotních pojišťoven přes zdravotnická zařízení do kapes lékařů.
Především úhradová vyhláška nestanovuje výši platů, ale pouze jakýsi rámec, ve kterém se pohybují úhrady pojišťoven nemocnicím a dalším poskytovatelům péče. Vyhláška neříká, kolik peněz má být určeno přímo na platy. Dále, pojišťovny se mohou s poskytovateli dohodnout na nižších úhradách, než stanoví vyhláška. Kromě toho, poskytovatelům se do jisté míry mění struktura produkce, pacienti migrují jak mezi různými kraji, tak různými pojišťovnami. Stručně řečeno, vyhláška představuje příliš hrubý nástroj pro ovlivnění konkrétního, byť významného podílu nákladů poskytovatelů.
Největší problém se, dle mého názoru, objeví přímo u zdravotnických zařízení. Výjimkou budou ty státem zřizované, kde ministerstvo může poměrně snadno zasáhnout. Většinu nemocnic ovšem zřizují kraje, města, neziskové organizace, církve či soukromí vlastníci. U krajů by na první pohled nemusel vzniknout zádrhel, protože hejtmani patří do stejné partaje jako ministr. Na druhou stranu mnoho krajských nemocnic hospodaří dlouhodobě ve ztrátě, kraje je dotují ze svých rozpočtů a mají velké závazky vůči svým dodavatelům. Management takových nemocnic může svým hejtmanům tvrdit, že úhradová vyhláška jim dostatek prostředků nezajistí. Někdo by se mohl dostat do pokušení uhradit raději dluhy (a zachránit třeba samu existenci nemocnice), než navyšovat platy. Podobná situace se pravděpodobně objeví i u jiných nestátních zřizovatelů.
A konečně je jisté, že v soukromých zařízeních nic jisté není. Zde bude záležet vysloveně na vyjednávací síle odborů a situaci na pracovním trhu lékařů v okolí. Růst odměňování lze čekat především v oborech, kde panuje nedostatek odborníků. Každopádně na plošné navyšování nedojde a nikdo je k tomu donutit nemůže.
Všechny výše uvedené skutečnosti jsou však dlouho známé. Proč se tedy mnoho aktérů tváří překvapeně? Chyba spočívá v kombinaci přehnaně formulovaných slibů politiků spolu s mediální zkratkou, na kterou kupodivu skočili odboráři i zástupci zaměstnavatelů. Pokud to náhodou nebyl úmysl. Realita je totiž natolik komplikovaná, že ji zřejmě nelze členské základně jednoduše vysvětlit. A mnozí jistě také skočili na heslo „prostě to zařídíme“, aniž by se zajímali o úskalí tohoto hesla.
9.2.2015autor: Martin Černý
