Ve Velké Británii se vystupňoval problém s tzv. „bed blockers“, tedy s pacienty, kteří už sice mohou být propuštěni z nemocnice, ale vyžadují dlouhodobou sociálně zdravotní péči mimo akutní zdravotnické zařízení. Na vině není jen to, že následné služby nemají dostatek kapacit, ale často ani příbuzní nemají zájem o své starší blízké.

Ilustrační foto

Následky jsou pochopitelné – chybějí postele, lékaři a další personál pro akutní pacienty, odkládají se operace, vyšetření apod.Není zcela vyjímečné (jak informovala BBC), že lidé po příjmu čekají až 12 hodin na vozíčku na chodbě, až se uvolní postel. Některé nemocnice uvažují dokonce o právních (a finančních) sankcích pro ty, kteří odmítnou propuštění. Všichni si jsou ale vědomi, že to jsou zoufalá opatření, která stav určitě nevyřeší.

Ani u nás není dlouhodobě řešena dostupnost zdravotně sociální péče a zásadní tíha péče je převážně na rodinách, které většinou moc podpory od státu nedostávají. Což až také u nás budou příbuzní odmítat své blízké převzít do domácího ošetřování?

Sociální služba je určena dospělým osobám s chronickým onemocněním a seniorům, kteří jsou propuštěni ze zdravotnického zařízení, tzn. nevyžadují již lůžkovou zdravotní péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopni se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby a nemohou být proto ze zdravotnického zařízení lůžkové péče propuštěni do doby, než jim je zajištěna pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou, nebo zajištěno poskytování terénních, ambulantních či pobytových sociálních služeb u jiného poskytovatele sociální služeb.

Nevyhovující současný stav se v posledních letech opakovaně pokoušely řešit různé iniciativy v rámci rezortů zdravotnictví i sociálních věcí. Společným rysem těchto pokusů ale bylo oddělení poskytování zdravotních a sociálních služeb. Avšak dlouhodobá péče je charakterizována především potřebou propojených a koordinovaných zdravotních a sociálních služeb.

30.12.2014

autor: OZdravotnictví


Další články

Na přehled všech komentářů