V uplynulých dnech jsme se z médií dozvěděli, že Pojišťovna VZP (PVZP) začne poskytovat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovým vozidlem, tzv. povinné ručení. Domnívám se, že se jedná o systémově špatný krok.
Nejprve uveďme, že PVZP je dceřinná společnost největší zdravotní pojišťovny, která byla zřízena zákonem k poskytování veřejného zdravotního pojištění. PVZP sice nehospodaří s veřejnými prostředky, je však na ně napojena nepřímo přes svou matku. Případné ztráty by stejně v konečném důsledku nesli pojištěnci, resp. daňoví poplatníci.
Abych nebyl špatně pochopen, netvrdím, že samotná existence dceřinné společnosti VZP je v principu špatná. Stále doufám, že se politici umoudří a povolí legální nadstandardní péči, na kterou bude možné se připojistit. A právě toto připojištění by mohly poskytovat dcery stávajících zdravotních pojištoven. K ničemu takovému ale PVZP nesměřuje. Naopak chce poskytovat služby, které zvládne efektivně poskytovat soukromý sektor a které nepotřebují přímou angažovanost sektoru veřejného.
Pokud použijeme nadsázku a sarkasmus, zdravotní pojišťovny by jistě také vstup do pivovarnictví. Přece pivo v malém množství je zdraví prospěšné a vyjímalo by se v preventivních programech, ze kterých se mnohdy hradí mnohem diskutabilnější záležitosti. Pojištěnci by zájem nepochybně měli. Stát už pivo vaří v Českých Budějovicích, proč by nemohly prostřednictvím svých dceřinných společností i pojišťovny, když poskytují povinné ručení?
Chybí totiž jednoznačná hranice toho, co již není pro dceřinky pojišťoven přípustné. Dosud jsme si mysleli, že nějaká, alespoň nepsaná, existuje. Tu však PVZP nyní překročila. Pokud nedojde k legislativnímu zásahu, můžeme si klást otázku, jak daleko PVZP ještě zajde.
21.4.2017autor:
