Co o nás říká poslední studie Euro Health Consumer Index 2012? Jak si stojí české zdravotnictví z pohledu nás – uživatelů jeho služeb? Užitečné a zajímavé hodnocení nám v minulých dnech předložila švédská organizace Health Comsumer Powerhouse v podobě žebříčku srovnávající zdravotnické systémy 34 zemích Evropy právě z pohledu konzumentů služeb – tedy nás pacientů. Hodnotilo se 5 kategorií a udělovaly se zelené (dobré) a červené (špatné) body, vše ostatní mezi dobrým a špatným bylo v šedi průměru.

Jak  naše výsledky interpretovat? Obecně je nutno přiznat, že v porovnání s ostatními (i  vyspělými) státy si nevedeme tak zle. Autoři nás hodnotí jako premianty ve skupině postkomunistických zemích, kteří však při troše snahy na tom mohou být i lépe.
Pokud jde o práva pacientů, tak za skutečnost, že jsou práva pacientů zakotvena v zákonech a že pacient má přístup ke své zdravotní dokumentaci, jsme obdrželi zelené body. Kverulantsky se mi chce dodat: Je praxe vždy tak růžová (resp. zelená) jako ta právní teorie? Červené bodíky máme naopak za to, že u nás v podstatě není možnost být odškodněn za chybnou léčbu a poškození ze strany zdravotnického zařízení bez asistence soudního systému, neexistuje nepřetržitá interaktivní webová stránka či telefonní linka pro zdravotní poradenství a neexistují, respektive nejsou pro pacienty přístupné informace vypovídající o spektru a kvalitě poskytovaných služeb v tom kterém zdravotnickém zařízení. Nedostatky, ohodnocené červeným puntíkem máme také za výrazná omezení pro přes-hraniční zdravotní péči financovanou z pojištění.      
Víceméně průměrně jsme byli hodnoceni za dostupnost péče– tedy jak rychle se nám dostane např. péče u praktika (to bylo ohodnoceno zeleným bodem), péče u ambulantního specialisty, či jak dlouho čekáme na operaci, léčbu nádorového onemocnění či diagnostiku na počítačovém tomografu. Teď můžeme jen věřit, že se čekací doby nezmění v náš neprospěch  poté, co bude vydáno nařízení vlády o místní a časové dostupnosti zdravotní péče, která je právě tvořena v dílně ministerstva zdravotnictví. Za zmínku stojí, že např. Norsko, které se jinak v celkovém pořadí dostalo do první desítky, totálně propadlo ve všech kategoriích vypovídajících o dostupnosti péče bez bariér.
Většinou „průměrnou známkou“ hodnotí autoři studie výsledky vypovídající o kvalitě intervencí našeho zdravotnictví v jednotlivých kategoriích jako jsou četnost úmrtí při infarktu, novorozenecká úmrtnost (tady máme stabilně jedny z nejlepších výsledků v Evropě ale i v celosvětovém měřítku), úmrtí na zhoubné novotvary, infekční onemocnění apod. Pro srovnání je zajímavé uvést, že například Německo mělo za úmrtí v souvislosti s infarktem červený bod.    
Kategorie prevence/rozsah a dosah zdravotních služeb odhaluje jak si stojíme v opatřeních předcházejících nemocem  a také např. v dlouhodobé péči. Tady zcela mimořádně nemohu souhlasit ani s metodologii ani s hodnocením autorů.. Kvalita péče o seniory či jinak dlouhodobě nemocných nemůže být zúžena na počet lůžek v domovech pro seniory či LDN. Pokud by se brala v úvahu i jiná měřítka – např. dostupnost domácí či komunitní služby, nemohli bychom obdržet průměrnou známku. Červené puntíky jsme v této části zcela po zásluze dostali za nízké procento žen podrobujících se pravidelnému mamografickému vyšetření nebo za nedostatečnou prevenci kouření. Vynikli jsme naopak v rovném přístupu ke zdravotním službám, operacích šedého zákalu nebo vakcinaci dětí. Pokud jde o vážné nedostatky v prevenci kouření, rozhodně v tom nejsme sami – červený puntík obdrželo i Německo, Rakousko, Lucembursko a většina zemí na východ a jih od nás.    
Poslední porovnávaná oblast se týkala léků,přístupu k novým lékům a lékům na některá vybraná onemocnění (Alzheimerova choroba, schizofrenie, onkologická onemocnění) nebo výše úhrady léků na předpis ze zdravotního pojištění. Pozitivně byl hodnocen přístup pacientů k informacím o účincích léků  (veřejně přístupný portál www.olecich.cz  je provozován Státním ústavem pro kontrolu léčiv). Naopak negativně byla hodnocena dostupnost  nových léků, respektive dlouhá doba, která uplyne od registrace léků do stanovení úhrady ze zdravotního pojištění. Dlužno říci, že pokud se týká lékové dostupnosti, jsme na tom stále lépe než země jako Maďarsko, Polsko, Estonsko nebo Albánie. Otázka je, zda nás to má utěšit.
Z celkového šetření tedy jasně vychází, že máme co dohánět, a to zejména pokud jde o uvádění práv pacientů do praxe, důraz na informovaného pacienta a oblast lékové politiky. Z posledního vývoje v našem zdravotnictví a ostatně i posledních vyjádření pojišťoven, vyvstává reálná obava, že přístup našich pacientů k novým lékům a technologiím bude ještě více omezen administrativními a finančními bariérami.  
Medailové umístění (Health Consumer Index):
1.             Nizozemí
2.             Dánsko
3.             Island
Další pozice v žebříčku 34 zemí:
15.            Česko
16.            Slovensko
19.6.2012

autor: Ivana Plechatá


Další články

Na přehled všech komentářů