Současná koalice si ústy ministra zdravotnictví Němečka a ministra financí Babiše (už fakt, že se tito dva pánové shodli je hodný zamyšlení) pohrává s myšlenkou sloučení Všeobecné zdravotní pojišťovny se dvěma velkými zaměstnaneckými – vnitra a vojenské. Je trochu zvláštní, že reportáž v úterních Událostech byla odvysílána na ČT v době, kdy ministr zdravotnictví pobývá v Číně a nemůže se tudíž „bránit“. Není tedy zcela jasné, čí vlastně nápad že to je.
Každý z pánů ministrů ale může mít celkem silnou agendu za tímto návrhem. Ministr zdravotnictví alespoň na chvíli otupí otrávené šípy, které k němu v pravidelných intervalech vysílá jeho vládní kolega A. Babiš, nadběhne předsedovi ČLK Kubkovi, který tento nápad přinesl na světlo světa před několika měsíci a zároveň si uchlácholí levicové kolegy v rámci ČSSD, kterým „paláce a mzdy“ zaměstnaneckých pojišťoven leží už dlouho v žaludku. Ministr financí zase naběhl na vějičku miliardových úspor, které se sloučením dosáhnou. Jak krátkozraké tyto motivy jsou, je každému dlouholetému pozorovateli českého zdravotnictví jasné.
Současný ministr financí nepřestane atakovat ministra zdravotnictví, dokud celý systém veřejného pojištění, či alespoň jeho podstatnou část, nedostane do svého vlivu a rozhodování. Nadbíhání a sliby dávané lékařům v ČLK a jejich prezidentovi zvlášť, se dlouhodobě nevyplatily žádnému dosud úřadujícímu ministrovi zdravotnictví, protože jsou nerealizované bez totálního finančního kolapsu zdravotní péče. Možnost naklonit si levicovou část spektra sociálních demokratů leží pak snad pouze v návrhu na znárodnění českého zdravotnictví, a to si snad netroufne žádný realisticky uvažující ministr zdravotnictví – a MUDr. Němeček je obecně za rozumného a pragmatického člověka zatím považován.
Jak hluboce se mýlí i ministr financí očekávající stamiliónové či dokonce miliardové úspory (jiné jsou pro takovou rošádu, která by také dost stála, neopodstatněné), dokládají následující čísla. Provozní náklady pojišťoven jsou ze zákona dané procentem (3,3%) celkových nákladů pojišťovny, a jsou mimo jiné, podle dat OECD, nejnižší v Evropě. Protože jde o tak nízké procento, nejde očekávat, že sama částka by se významně snížila u zamýšleného giganta, spíše naopak. To dokládají i data samotných pojišťoven, kdy provozní náklady na jednoho pojištěnce má nejvyšší právě VZP (665 korun), která obhospodařuje nejvíce klientů, zatímco pro fúzi zvažovaná ZP MV má 569 korun na klienta a VoZP ještě o korunu méně – tedy 568 korun. O efektivitě mluví také data o počtu pojištěnců na jednoho zaměstnance pojišťovny. Zatímco ve ZPMV obslouží jeden zaměstnanec více jak 2000 pojištěnců, tak ve VZP je to jen 1718 pojištěnců. Historicky také platila VZP za zdravotní služby v průměru až o 4000 korun na jednoho pojištěnce více, než zaměstnanecké zdravotní pojišťovny. Nově vzniklý, a vládními politiky ovládaný plátce by zcela jistě držel výši úhrad na vyšší úrovni, což by následně vedlo opět k nutnosti dosypat do systému ze státního. To je asi to poslední co by jakýkoli ministr financí vítal.
Je ale možné, že je za těmito návrhy ještě daleko skrytější motivace (raději ji nebudeme nikomu podsouvat), a to je vytvoření duálního systému v pojištění, kdy sloučením tří velkých pojišťoven do jedné veřejné pojišťovny (mnoho lidí rozumí státní), by výsadní, a pro mnoho mladších lidí atraktivnější postavení získala další velká pojišťovna – Česká a průmyslová s historickými vazbami na AGEL. Systémově bychom tak pokračovali v dalším „pojišťovnickém“ kočkopsu, kdy bychom neměli ani vyloženě státní, ani jasně konkurenční pojišťovnické prostředí – ale fakticky jeden monopol „státní“ a druhý monopol „soukromý“. Obě zbývající menší zdravotní pojišťovny (Revírní bratrská pokladna a Zaměstnanecká pojišťovna Škoda) s ryze regionální působností by na fungování systému neměly významnější vliv.
Lze tedy jen věřit, že tyto návrhy na sloučení pojišťoven jsou více kouřovými clonami či taktickými hrátkami, než vážně zamýšleným návrhem na změnu, která by ve svém důsledku znamenala jen další chaos už v tak dost zkoušeném českém zdravotnictví.
18.6.2014
autor:
