V posledních měsících nás někteří straší privatizací českého zdravotnictví. Nejde prý pouštět kapitalismus a trh do veřejné služby a sociálně citlivé oblasti, za jakou je zdravotnictví považováno. Podnikatelé budou vysávat a vydělávat na penězích z veřejného pojištění, pacient bude platit stále více, chudý se k péči nedostane, peníze budou rozhodujícím a jediným faktorem pro kvalitu péče, lékaři se stanou vazaly svých zaměstnavatelů a podobně.

Ačkoli se některé argumenty mohou zdát i logické a některé se ukázaly jako opodstatněné v případě neúspěšných privatizací nemocnic takzvanými pseudo podnikateli, nabízím protiargumenty. Již dnes pracují praktičtí lékaři a ambulantní specialisté takzvaně „ na sebe“ jako privátní lékaři a zaměstnávají další zdravotnický personál. Mají smlouvy s jednotlivými zdravotními pojišťovnami a jsou odměňování z veřejného zdravotního pojištění. Řada nemocnic je privátních a pokud mají smluvní vztah s pojišťovnami, pacient finančně žádný rozdíl nepozná. Pokud se podnikatel rozhodne vstoupit do zdravotnictví je v jeho zájmu aby službu provozoval kvalitně, měl korektní vztahy se svými zaměstnanci, pojišťovnami, efektivně hospodařil a nabízel konkurenční výhody svým pacientům. Tato snaha bude rozhodně posilována v novém systému odměňování nemocnic podle diagnóz a počtu úspěšně odléčených pacientů.

Mám však obavy z jiného trendu – politizace zdravotnictví. Momentálně se přetahují dva klíčoví zřizovatelé nemocnic – stát a kraje o to, kdo může za to, že lékaři nedostali přidáno. Není divu, že se nedohodnou, jsou z konkurujících si politických stran a je před krajskými volbami. Co na tom, že v případě protestů lékařů to opět odnesou nejvíce pacienti. Straníci budou mít alespoň další munici pro vzájemné očerňování v přímém přenosu.

Že by se měla optimalizovat síť zdravotnických zařízení? Teď před volbami? To raději krajští potentáti nalijí další peníze do investic, a nemocnice či oddělení, do kterých se investovalo se přeci zavřít nedá. Skutečnost, že máme nadprůměrný počet lékařů a lůžek se vyargumentuje tím, že to zajišťuje optimální dostupnost pro občany a tu je třeba zachovat za každou cenu.

Čert nám byl dlužen mnohé investiční evropské dotace do zdravotnictví. Jednak je musíme spolufinancovat a jednak je často používáme na naprosto zbytné investice do budov a technologií. Jenže, čím by se pak politici před volbami holedbali před svými voliči, dokazujíc jak dobře o ně pečovali. Vždyť co je účinnější než přestřižení pásky moderního pavilonu dětského lékařství. Co na tom, že budoucí obložnost bude nižší než 50% a kraj či město to bude muset dotovat.

Nejde však jen o investice samotné ale o jejich další provoz – provoz z peněz nás všech. Výsledkem je, že v jednom kraji je až 9 velmi nákladných přístrojů magnetické rezonance (korupční praktiky při nákupech takových zařízení necháme pro tentokrát stranou). V jednom z okresů jsou od sebe vzdálené jen 4 kilometry. Pokud se náhodou pojišťovna postaví proti proplácení výkonů z některého z přístrojů, najde se vždy místní politik, který zatlačí na jiné politiky, kteří jsou dobrými známými s někým ve správní či dozorčí radě pojišťovny a smlouva je na světě. Pak už ani nevadí, že nemocnici chybí odborníci, kteří mají dostatečné zkušenosti s kvalitní interpretací výsledků vyšetření na takovém přístroji. Kolo výkonů, plateb, dotací, oddlužování se roztáčí……z kapes nás všech.

Třetí hrozbou je byrokracie a stále se měnící pravidla hry ale o tom jsme již psali na našich stránkách před dvěma týdny (článek zde).

V jednom mám jasno. Podnikateli jde o zisk. Úředníkovi o lpění na předpisech a vymýšlení dalších. O co jde politikovi?

Vaše odpovědi a reakce nás vždy zajímají.

Ivana