Ačkoli chápu argumenty nového ministra zdravotnictví S. Němečka, že byl limitován rozsahem textu vládního prohlášení pro oblast zdravotnictví, pár dalších bodů by text jistě unesl. Některé z cílů, které obsahovalo prohlášení koaličních stran a které postrádá programové prohlášení, pokládám za klíčové nejen pro zefektivnění systému, ale zejména pro samotné pacienty. Právě oni by si tedy měli dobře pohlídat to, co jim politici hned po volbách slibovali.
Již více jak dvacet let nejsou schopny spolu efektivně komunikovat dva resorty, a to ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí ve věci dlouhodobé péče, či přesněji sociálně – zdravotní péče o chronicky nemocné, seniory či jinak handicapované občany. Koordinace této péče nefunguje a sama péče je nedostatková, nedokonalá, se špatně nastavenými finančními toky (takže oba resorty mají dojem, že doplácí jeden na druhý), dlouhodobě podfinancovaná a naprosto nepřehledná pro ty, kteří ji musí využívat. To, že navíc opomíjí reálné potřeby svých uživatelů a jejich blízkých je jisté. Koaliční smlouva o této oblasti mluví následovně: „Odstraníme administrativní překážky pro kofinancování sociální a zdravotní péče ze zdrojů sociálního a zdravotního pojištění“. Velmi vágní formulace a navíc nepřesná. U většiny potřebných pacientů/klientů nelze odlišit sociální a zdravotní péči. Oni potřebují zdravotně – sociální péči „dvě v jedné“. Jak se v realitě bude odlišovat u nemohoucího seniora, že 5 hodin ze dne potřeboval převážně zdravotní a zbytek dne převážně sociální péči? Právě na tomto chybném předpokladu všechny disputace začaly a také skončily. Je tedy otázka, zda to jsou „jen“ administrativní překážky, anebo chyba v konceptu? Problémem poučené země to mají vyřešeno – buď mají zdravotně – sociální pojištění v jednom nebo mají speciální ošetřovatelskou resp. dlouhodobou péči jako druh pojištění. Podle toho, jak se oba resorty k této hraniční péči chovaly a chovají u nás, je to hlavně problém finanční. S velkou pravděpodobností bude, díky stárnutí populace, stále větší a řešení složitější. Nevyřeší ho ale pouze nasypání peněz, je třeba se na tuto oblast podívat pohledem třetího tisíciletí a ne 19. století jako dosud. Řešení je v důsledné spolupráci všech aktérů, s využitím nových technologií, ale hlavně v naslouchání těm, kterých se tato péče týká.
Síť neziskových zdravotnických zařízení, financovaných z veřejného pojištění – další cíl, který už není ve vládním prohlášení, a přitom tak zásadní. Zásadní je nejen pro pacienta z hlediska dostupnosti péče a garance její kvality, ale podstatný je také z hlediska efektivní distribuce materiálních, lidských, informačních a finančních zdrojů. Po roce 1990 jsme nabyli dojmu, že když jsme plánovali za socialismu, tak v kapitalismu už nemusíme. To je hluboký omyl, který má za následek, že zakopáváme v nemocnicích o některé přístroje a drahé vybavení, které nejsou hospodárně využity, že nám narůstají zařízení, kde se poskytují pouze lukrativní zákroky a péče, že máme 30 km od sebe zařízení, která poskytují totožnou péči – a to vše placeno ze solidárního pojištění. Dávat pravidla před je vždy lepší, než s nimi přijít až v momentu, kdy už vše běží a peníze se točí. To je potom těch, kteří křičí, příliš. Možná i proto se v programovém prohlášení už neobjevila věta: „Vytvoříme pravidla pro utváření sítě zdravotnických zařízení financovaných z veřejného zdravotního pojištění“.
Co ale považuji za nejhorší nedostatek je fakt, že se do programového prohlášení nedostalo nic z odstavce koaliční smlouvy věnovanému prevenci. V době, kdy si vyspělý svět začíná uvědomovat, že zdravotnictví s hlavním důrazem jen na léčení nemocí je neudržitelné, my v zásadním dokumentu vlády na další 4 roky nemluvíme o prevenci? Nemluvíme o nutnosti motivovat občany k péči a odpovědnosti za své zdraví? V době, kdy čelíme epidemii některých civilizačních nemocí (např. diabetes) a kdy náklady na jejich léčení (nikoli vyléčení) drtí rozpočty zdravotní i sociální, nemluvíme o efektivním managementu chronických onemocnění? Vláda často mluví o nutnosti hledání úspor, efektivitě a selském rozumu. Dobře nastavená prevence může splnit všechny tyto požadavky. Předpokladem ale je nalít občanům „čistého vína“ a seznámit je se starou pravdou, že „sklidíš, co jsi zasel“. Do toho se politikům moc nechce, protože chtít po občanovi něco, co mu není libo, se přeci vymstí, nejpozději při dalších volbách.
14.2.2014autor:
