Výsledky aktuální analýzy Evropské federace farmaceutických společností a asociací (EFPIA)ukázaly, že dostupnost nových léčiv v České republice se postupně zlepšuje. V období 2017 až 2020 jsme na tom byli v dostupnosti moderních léčiv lépe než ostatní země V4, naopak jsme zaostávali za některými zeměmi západní Evropy, např. za Francií, Rakouskem nebo Německem.
11. místo na žebříčku dostupnosti nejmodernějších terapií je velmi dobrým výsledkem. Je ale třeba upozornit, že se jedná o výsledek indikativní, protože pouze porovnává počet nových léčiv, která vstoupila do systému, ale opomíjí jejich indikační a preskripční omezení, jež se mohou stát od státu lišit. Chceme-li zlepšit dostupnost léčiv pro pacienty v ČR, měli bychom pokračovat v novelizaci lékové legislativy a zásadně zlepšit úroveň digitalizace zdravotnictví. Nabízí se také opakovaně diskutovaná otázka vícezdrojového financování péče.
Analýza EFPIA Patients W.A.I.T. Indicator v posledních letech mapuje dostupnost nově uváděných léčiv v zemích EU. Zaměřuje se nejen na celkový počet nových receptových léčiv, zvláštní zřetel je brán na onkologická léčiva a léky na vzácná onemocnění. Vzhledem ke komplikované dostupnosti aktuálních zdravotnických dat v mnoha státech EU, pokrývá analýza pouze časově vzdálenější období. Poslední analýza se vztahuje k letům 2017 až 2020.
Dostupnost léčiv se v evropských státech značně liší. Příčiny odlišného času vstupu léčiv do systému zdravotního pojištění a tedy rozdílné dostupnosti pro pacienty v různých státech jsou minimálně čtyři: individuální nastavení pravidel systému zdravotního pojištění členských států EU, ekonomická situace, velikost trhu a aktivní léková politika konkrétních států.
Například v Německu dochází ke vstupu nových léčivých přípravků na trh většinou ve stejnou chvíli, kdy jsou schváleny Evropskou lékovou agenturou (EMA). Jejich hodnocení německým regulátorem probíhá až následně. V České republice je situace opačná – tj. léčivo nejprve prokazuje, že splňuje veškeré náležitosti související s jeho vstupem na trh. Teprve na základě tohoto zhodnocení dochází ke stanovení ceny a úhrady ze zdravotního pojištění a lék se může dostat k pacientům.
Podíváme-li se blíže na české nastavení pravidel systému zdravotního pojištění, vidíme, že např. nový lék může být dostupný v ČR až ve chvíli, kdy je mu stanovena cena a úhrada ze zdravotního pojištění ve třech jiných státech EU. Do budoucna je tedy otázkou, zda by například tato podmínka nemohla být legislativně upravena, abychom se na pomyslném žebříčku dostupnosti nejmodernějších terapií pro pacienty mohli dostat o pár příček kupředu.
Abychom však situaci ještě trochu zkomplikovali – faktická dostupnost léčiva v daném státu ještě neznamená jeho reálnou dostupnost pro pacienty. Do hry vstupují také indikační a preskripční omezení, která ovlivňují, kteří pacienti se k léčivu mohou dostat a v jaké fázi jejich léčby. Tato omezení se mohou stát od státu lišit a měla by být dále analyzována. Pouze tak budeme mít reálný přehled o využití moderních terapeutik v ČR i v dalších státech EU.
Dostupnost moderních léčiv v České republice se každým rokem zlepšuje. Od roku 2017 byl zaznamenán výrazný posun na straně regulátora, tj. Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Díky zrychlení jejich procesů se čeští pacienti dostávají k léčivům daleko dříve než v předchozích letech.
V posledních letech je také zřetelná snaha řady partnerů v oblasti zdravotnictví, od zákonodárců, přes Ministerstvo zdravotnictví ČR, regulátora, plátce zdravotní péče, odborníky, pacientské organizace až po farmaceutický průmysl o zlepšení dostupnosti potřebných léčiv. Výsledkem spolupráce může být v minulém roce přijatá novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která by do budoucna měla usnadnit dostupnost léčiv na vzácná onemocnění. Novela přinesla například legislativní ukotvení a tedy i akceptaci specifické povahy vzácných onemocnění, standardizaci vstupu léčiv do systému zdravotního pojištění i zapojení odborníků a pacientů do procesu rozhodování o léčivech pro vzácná onemocnění.
Doufám, že započatá práce na novelizaci zdravotnické legislativy bude i nadále pokračovat ku prospěchu pacientů. A to i přes neočekávatelné události v podobě např. koronavirové pandemie či útoku na Ukrajinu.
Každý systém má své finanční limity, stejně tak jsou omezené zdroje českého zdravotního systému. Aktuálně je v ČR na léky vydáváno přibližně 17 % celkového zdravotního rozpočtu. Otázkou je nejen to, zda je tento objem dostačující, ale také jestli jsou dostupné finance vynakládány efektivně.
Chceme-li sledovat efektivitu poskytované péče a využití dostupných prostředků, je třeba pracovat na zvýšení úrovně zdravotnické digitalizace v ČR. Je nutné podporovat propojování systémů a budování anonymizovaných registrů. Sledování aktuálních dat nám pomůže nejen vyhodnocovat efektivitu péče, bude také možnost naplno využívat moderních smluvních schémat mezi zdravotními pojišťovnami a výrobci inovativních léčiv, díky nimž budou například léčiva na vzácná onemocnění dostupnější. V neposlední řadě se nabízí otázka vícezdrojového financování zdravotní péče, která by do efektivně působícího systému mohla přinést další finance.
14.8.2022autor: David Kolář, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP)
