Jak vědci postupně odhalují mnohá zákoutí lidského genomu a větší či menší závislost některých nemocí právě na genetických anomáliích či dispozicích, jako by nám to dávalo dobrý důvod k výmluvám – já nic, to moje geny.
 |
| Ilustrační foto |
Přitom nemocí, které jsou opravdu geneticky podmíněné (většinou právě díky genetické anomálii) je velmi málo a většinou patří mezi ty vzácné a velmi vzácné.
Napadlo mě to při sledování reportáže o tom, jak mají naše děti i v poměrně útlém věku zkažené zuby a rodiče často argumentují tím, že to mají dědičně dané. Velmi podobně argumentuje moje teta svojí cukrovkou II. typu, že s tím nic nenadělá, protože to „máme v rodině“. Takto bychom mohli pokračovat – vysoký krevní tlak, obezita, kardiovaskulární nemoci, dokonce i některá onkologická onemocnění. Všechny tyto nemoci (a mnohé další) přitom patří k tzv.preventabilním onemocněním a ačkoli mají skutečně určitou genetickou podmíněnost, sami můžeme udělat hodně svým aktivním a odpovědným přístupem. Jenže to vyžaduje odpovědnost ke svému zdraví a také určitou „námahu“.
Není lehké svého potomka dvakrát denně nutit do pečlivého čistění zubů, kontrolovat ho, vysvětlovat, dohadovat se s ním či mu nakonec raději ty zuby sami vyčistit. To samé ovšem musíme dělat i my, protože příklady táhnou, že? Pokud máme skutečně „rodově“ větší kazivost zubů, znamená to, že na hygienu musím myslet více než ostatní, a v tom je ta výzva.
Není jednoduché odepírat si dobrou mňamku, nekouřit, nepít ve větší míře alkohol, více se hýbat a občas si dojít na kontrolu k lékaři, když ostatní to nemusí, a přesto jsou zdraví. To je přeci nespravedlnost, že? Takže než námahu a pocit diskriminace, tak to si raději ten vysoký tlak (cukrovku, infarkt…) zdůvodním tou rodinnou zátěží. Nestojí ale naše zdraví za trochu té námahy?
17.10.2014autor:
