Kdyby Vám někdo položil otázku, jak byste rozdělili lékárnu, tak by jistě kdekdo odpověděl, že na část s volným prodejem a na část, kde se vydávají léky na předpis. Proč je ale takové dělení nutné, liší se od sebe tyto části něčím jiným, než v tom, že v jedné musíte mít orazítkovaný lístek s názvem léku, který jdete vyzvednout?
Nejprve fiktivně postavme do fronty pacientů čekajících před přepážkou, nad níž visí cedule „výdej na předpis“. V této části lékárny tvoří obsluhující personál pouzevysokoškolsky vzdělaní lidé, nesmí zde obsluhovat nikdo s nižším, byť farmaceutickým vzděláním. K dostání jsou zde dvě velké kategorie léčivých přípravků – hromadně vyráběné léčivé přípravky (zkratka HVLP) nebo individuálně vyráběné léčivé přípravky (zkr. IVLP). První skupina svým dnes již velmi rozsáhlým portfoliem prakticky vytlačila skupinu druhou. Individuálně vyráběné léčivé přípravky se připravují tak zvaně „na zakázku“ předepisujícího lékaře a jejich výroba probíhá v laboratoři lékárny. Z toho důvodu se Vám může někdy stát, že Vás paní magistra/pan magistr požádá, abyste si přišli lék vyzvednout za nějakou časovou dobu, než bude váš lék vyroben. Léková forma individuálně vyráběných preparátů bývala dříve podstatně širší, dnes se omezuje spíše jen na masti, kapky, eventuelně čípky a je stále více na ústupu. V minulosti byly tímto způsobem předepisovány i některé tabletové formy, což se dnes již prakticky nevidí. Nevýhodou individuálně vyráběných léčivých přípravků je jejich relativně krátká doba exspirace a možné nerovnoměrné složení preparátu (nelze i přes veškerou snahu přesně dodržet rovnoměrnou koncentraci přípravku ve všech částech balení).
Druhou, dnes nepoměrně širší skupinu léčivých přípravků, tvoří HVLP, které dnes pokrývají i všechny lékové formy. Jejich výhodou je snadná dostupnost, delší doba exspirace a v každé jednotlivé tabletce, čípku, krému, či kapce zaručují rovnoměrnou koncentraci léčivé látky. Tyto přípravky bývají v převážné většině hrazeny ze systému veřejného zdravotního pojištění, takže i přes to, že jejich cena je mnohdy velmi vysoká, pacient doplácí jen jejich část. Samozřejmě že i toto má svá omezení, aby nedocházelo ke zneužívání či nadměrnému předepisování. Obecně platí, že léky, které spadají do kategorie hrazených, nesmí lékař předepisovat na dobu delší než tři měsíce. Jedním z důvodů je snaha „donutit“ pacienta, který dlouhodobě užívá léky, chodit alespoň jednou za čtvrt roku na lékařské kontroly, aby v případě, že se pacientův stav změní, byla možnost včas terapeuticky zasáhnout (kupříkladu změnou léčby). Jsou zde ale i výjimky, kdy lze předepsat léky na dobu delší, než jsou ony tři měsíce. Je tomu tak například u hormonální antikoncepce, kterou si její uživatelka hradí v plném rozsahu. Takový preparát lze předepsat i na delší než čtvrt roku.
Když se přesuneme části lékárny pod ceduli „volný prodej“, najdeme zde sortiment mnohem rozsáhlejší a také přehlednější, většinu si můžeme prohlédnout i osahat. Tuto část lékárny tvoří jednak spotřební zboží, počínaje plenkami či kartáčky na zuby, pokračujíce přes kosmetiku, léčebnou dermokosmetiku, doplňky stravy a končí opět léčivými přípravky (rozdíl mezi dvěma posledně jmenovanými). K většině zde uvedeného netřeba podávat bližší informace. Ale proč je jednou Aspirin či Brufen napsaný na receptu a jindy si ho jdu koupit sám/sama k jiné přepážce? Léčivé přípravky, které se mohou volně prodávat, mají zkratku OTC (z anglického over the counter). Seznam takových léčivých přípravků je v každé zemi jiný a upravuje ho místní legislativa. Pokud si takový přípravek jdete koupit sami ze své vůle, hradíte si ho v plném rozsahu sami, ale v momentě, kdy je vám předepsán lékařem, je hrazen ze systému veřejného zdravotního pojištění. Toto se však od 1.4. 2012 změní a pokud předepsaný lék je možné koupit také v režimu volně prodejných léků, hradí ho plně pacient. V současné době, kdy se za recept platí regulační poplatek, stejně ztratilo smysl předepisovat některé léky, které lze koupit ve volném prodeji. Je to z důvodu, že cena léku ve volném prodeji je mnohdy nižší, než by byl součet regulačního poplatku za recept a doplatku za lék.
10.1.2012
autor:
Další články
Na přehled všech komentářů
Reklama
