Také postrádáte v dnešních debatách na téma chybějících peněz ve zdravotnictví koncepční a strategické myšlenky či dokonce návrhy?
Zatím většina opatření, která ze všech stran zaznívají od politiků současných či budoucích jsou v drtivé většině opatření na jedno použití (oddlužení, půjčky, zvýšení plateb apod.) a s nároky na veřejné rozpočty. Jakkoli je pochopitelná tendence vrátit do zdravotnictví peníze, které „pomohly“ státnímu rozpočtu v podobě zvýšeného DPH, zoufalá absence systémových opatření směřujících do budoucnosti je až děsivá. Férově je třeba přiznat, že dlouhodobá vize nechybí pouze současným kandidátům na pozici ministra zdravotnictví, chybí tu už 20 let a tento fakt vypovídá o dlouhodobém selhávání politických elit ve zdravotnictví.
Zvýšení platby za státní pojištěnce je koncepčním řešením tak napůl, a rozhodně ho nelze pokládat za rozhodující stabilizační prvek do budoucna. Jsou to totiž také „naše“ peníze z daní, a tudíž velmi ovlivněné výkonem ekonomiky ale také zhoršující se demografickou situací způsobenou stárnutím populace a tudíž zvyšujícím se počtem „státních“ pojištěnců. Indexovat odvody a nijak je nevázat na stav ekonomiky je dost nezodpovědné. Řešením by spíše bylo pozvolna přehodnotit kategorie státních pojištěnců a umožnit například rodinné pojistné plány.
Odkup nedobytných pohledávek od zdravotních pojišťoven je sice logický a momentální situaci to částečně pomůže, ale o nějakém koncepčním kroku nemůže být ani řeč. Vyloženě nesystémové a spíše škodlivé se mi jeví poskytnutí (ne)vratné půjčky VZP, jakkoli se nyní zdá, že je to nevyhnutelné k záchraně „krachujících“ nemocnic. Nejdříve by totiž měl někdo říci k záchraně jakých nemocnic. Jestli všech současných, bez revize jejich produkce, tak za rok, a možná dříve, budeme stát znovu před stejným problémem červených čísel. I když na sklonku roku horečně budeme dotovat veřejné pojištění a nemocnice, od ledna se rýsuje další propad příjmů v podobě zrušených poplatků (až 5,5 mld. Kč). Představa, že by tento výpadek dotovaly v příštím roce v plném objemu pojišťovny, je naprosto nerealistický. Nejvíc na to doplatí již tradiční popelka českého zdravotnictví- dlouhodobá péče.
Plánované prorůstové změny v úhradové vyhlášce na rok 2014, nejsou zase ničím jiným než otevřením kohoutku pro veřejné peníze. Jakkoli byla vyhláška na rok 2013 nastavena restriktivně, odpovídala odhadům ekonomických možností státu a výběru pojistného. To, že nebyla doprovázena předchozí úpravou sítě zdravotnických zařízení, jde opět na vrub politiků a jejich nechuti dělat nepopulární, ale nezbytná opatření.
Velmi často zaznívá požadavek na vyrovnání plateb pojišťoven za čerpanou péči. Zabýval se ale někdo důvodem, proč VZP platí až o 20% více za jednotlivé výkony než oborové zdravotní pojišťovny? Nemohou být například důvodem této „nespravedlnosti“ minulé či současné klientelistické a politické tlaky, které se odehrávali právě ve statutárních orgánech této veřejné instituce?
Suma sumárum, i když se podaří s odřenýma ušima sanovat rok 2013, již od prvních měsíců roku 2014 si budeme zadělávat na další, a možná i vážnější problémy. Přejme si tedy, ať naši politici konečně začnou hledět dál, než na tu „špičku svého nosu“.
autor:
